Schroedingerova 13

Homo, hetero, anebo?

Ejchuhu, máme zákon o registrovaném partnerství. Je to pěkné a jsem rád, že ho máme - když pro nic jiného, tak jen pro to, že nikomu neublíží a pár lidem pomůže. Libové soustíčko pro média, hnedle meldují, jak se nám to ty buzny začínají pěkně párovat a teď už i veřejně, no fuj, vidite to paní... Pochopitelně vše zabaleno do obvyklé politické korektnosti, až jim z titulků sirupu ukapává. Přitom zrovna média můžou za největší problém tohoto zákona: četli jste snad někdy někde, že v něm není o homosexuálech, lesbičkách, ba dokonce o nějakém sexu nebo čemkoli intimnějším než společné klíče ani slovo? A vidíte, není.

Mohl bych teď napsat obligátní "já proti homosexuálům nic nemám", ale i z toho už se mi lehce zvedá kufr. Jako bych za touhle větou automaticky slyšel i to neméně obligátní "ale"... (ať si klidně tento, vite, ale jak se voděj takhle v parku za ručičku, helejte, vocamcaď pocamcaď, žeo). Houby. Já mám známé i kamarády/kamarádky, o kterých vím, že jsou homo- i heterosexuálové a je mi to celkem šumafuk. S jejich případnými problémy soucítím, ale přijde mi idiotské na ně koukat jako na nějaká exotická zviřátka se zvláštním režimem zacházení - všichni víme, na čem jsme, fajn, jede se dál, močálem černým... Proč se tím dál nějak zabývat. Intimní život každého je jeho intimní věc a nikomu do toho nic není. Pitomečkové, co se ve společnosti přiznaného homosexuála ošívají v obavě, že je při první příležitosi brutálně znásilní, jsou prostě hovádka, co si zaslouží spíš soucit než opovržení. Jako by to něco měnilo na předchozím přátelství, jako by na tom vůbec záleželo.

Bohužel právě krávy tohoto druhu a jejich hyper-korektní přístup mají na svědomí to, že pro veřejnost je automaticky registrované partnerství = homosexuální svazek. Chuděry řádové sestry Luisa a Benedikta, co spolu pracují v hospicu a už patnáct let žijí v jedné garsonce. Ty by se dnes hanbou propadly, kdyby si měly své počestné soužití nechat úředně posvětit. Jakkoli by to pro jejich život bylo praktické, ale prohlásit se veřejně za lesbičky? Nemožné. A pánové typu Bouvarda a Pécucheta, mužové proklamativně heterosexuální, ale životem unavení a ve společnosti přítele cítící se příjemněji než mezi houfem konkubín, metres i semetrik. Registrované partnerství? My? Copak jsme nějací @#$~%!? Ostatně v dnešní době by už dva Chalupáři pod jednou střechou byli terčem posměchu celé vesnice, unavenej-neunavenej, misogyn-masogyn: žiješ s chlapem, jseš buzna. Jakýpak copak.

Ale to jenom v teoretické matematice platí pravidlo vyloučeného třetího. Běžný život zná často více možností než pouhé dvě, vzájemně disjunktní. Ač tedy jsou vztahy heterosexuální a vztahy homosexuální, nejsou to vztahy jediné možné. Je zde i vztah asexuální, stojící na roveň předchozím dvěma a vzájemně se s nimi vylučující. Je smutné, že se na to v dnešní sexem přetlakované době jaksi pozapomnělo. Trochu tak bojím toho, že se naše děti budou jednou dívat na filmy pro pamětníky a když se tam dva přátelé obejmou, okamžitě si tam dosadí: homosexuálové, jasně. Jenže celý film jim rázem přestane dávat smysl. A asi nejen ten film.

Pozn.: Ano, tohle už jsem jednou psal. Já vím.