Schroedingerova 13

Design de Sade

Jsou věci, které mohl vymyslet pouze kvalifikovaný sadista. Třeba dálniční samolepky. Anebo nákupní vozíky se šikmým dnem. Jeho úhel je vždy navržen tak, aby ve vozíku dokázalo cokoli stát pouze za naprostého klidu, bezvětří a otřesů do čtvrt stupně Richterovy stupnice (to odpovídá průletu středně velké octomilky). Při sebemenším pohybu, prudkém mrknutí nebo dokonce letmém pohledu stranou se zboží ihned řítí z kopce a sesýpá na hromadu, vajíčky dospod. A naskládat za pokladnou lahve do tašky postavené ve vozíku je už ryze sysifovský úkol: jakmile se k tašce přiblížíte s druhou lahví, ta první už leží. Po třech lahvích začínáte pociťovat akutní nedostatek končetin.

Představuji si výběrové řízení v sadisticko-designerské firmě, která tyhle vozíky navrhuje.

Personalista: "Vidím ve vašem životopise, že jste dříve pracoval na jatkách a jako vězeňský dozorce, to zní velmi uspokojivě. Ale potom tu máte 'ošetřovatel v nemocnici'. Můžete to vysvětlit?"

Uchazeč: "Každé ráno v pět jsem roznášel teploměry."

Personalista: "Ách, rozumím. Teď si uděláme nějaké testy. Sem sepíšete esej na téma 'Dálkové ovladače: co jsme ještě nezkusili' a ještě předtím nám tady na ten papír nakreslete strom. Pokud se rozhodnete kreslit oběšence, nemusíte zacházet do přílišných detailů, stačí jen jednoduchá skica."

Uchazeč: "Červenou pastelku nemáte?"

Když je mladý návrhář přijat, nastoupí jako pomocný designer u drobných projektů. V temné sklepní laboratoři mezi regály s naloženými embryi a sklenicemi plných očí, za mihotání slabé zářivky tráví léta pod dohledem zkušených kolegů nad návrhy nelepicích obálek, polepováním závěrů pivních lahví ještě drobivějším staniolem a vymýšlením kladu listů pro MF Dnes. A pochopitelně chodí do katakomb krmit betatestery.

Ti šikovní pak postoupí do vyšších oddělení. Tady už čeká náročnější práce – od navrhování tuhých kabelů k monitorům přes design vlakových sedaček až po tvorbu rozhraní programů pro Microsoft. Každé ráno se scházejí na kreativní poradě a hledají nové možnosti pro svou sadistickou tvorbu.

Šéf: "S těmi kolečky nákupních vozíků jsme myslím udělali, co se dalo. Vymyslíme tam něco dalšího?"

Mladý designer: "Řekl bych, že to rovné dno poskytuje prostor k vylepšení. Co tam udělat pořádnou díru? Nebo nějaké hrboly."

Šéf: "Výborný nápad. Pracujte na tom."

Špičkovým pracovištěm celé firmy je ovšem oddělení obalů a perforací. Vytvořit moderní obal moderního výrobku je úkol pro opravdové mistry oboru. Vyžaduje to důkladnou znalost nejnovějších výrobních postupů a materiálů, neboť ty umožňují designerům vytvořit extrémně pevné spoje v místech perforace. Jedině kosmická vlákna a nanotechnologie zajistí, aby nejtenčí místo na celém obalu bylo současně tím nejpevnějším. Podaří-li se někomu z obalu vůbec něco odtrhnout, zaručeně to nebude v místě, kde to zlomyslně radí návod.

Následující případ se dříve nebo později musí stát. Ředitel nejmenovaného velkouzenářství je přepaden maskovaným mužem, spoután a odvezen do opuštěného domu. Zde je připoután k topení a na stole před ním přistane několik balení salámů z jeho masokombinátu. Na každém obalu je výrazně označený jeden roh a nápis 'Zde otevřete'. Muž s ďábelským smíchem odchází. Po týdnu nalézají hlady polomrtvého ředitele, hystericky plačícího před hromadou divoce pomačkaných balíčků s uzeninami. Plast na nich je plný otisků zubů a zarytých ulámaných nehtů.

Nemyslím, že by se onoho únosce někdo snažil hledat.

Petr Staníček

Správný (narozeninový) mejdan podle plánu

DNEŠNÍ RODIČOVSKÉ TÉMA: připravujeme oslavu narozenin pro naše dvouleté dítě.

Pokud plánujete narozeninovou párty pro své dvouleté dítě, tak první věcí, kterou musíte rozhodnout, je: Máme tam pozvat dvouleté děti? Protože caparti v tomto věku dokáží večírky pěkně otrávit. A možná vaše dítě ani doopravdy nechápe, že mu budou dva. Nejlepší věc na malých dětech je to, že nemají vůbec představu, jak funguje čas. Moje dvouletá dcera si myslí, že všechno, co se kdy stalo, včetně jejího narození a formování solárního systému, proběhlo "včera".

Kamarádka Helena si vymyslela pro tento fenomén skvělé využití. Když byly její děti malé a chtěly dělat něco, co - z jakéhokoli důvodu - dělat nemohly, Helena jim namísto hádání řekla, že to budou moct dělat v "úterý". Pokud chtěly jít plavat a byl zrovna leden, Helena řekla: "Plavat půjdeme v úterý!" A děti byly spokojené, protože dostaly jasnou odpověď, i když vlastně neměla žádný význam. (Informační tabule na letištích fungují na stejném principu.)

Bohužel lidé s postupujícím věkem začínají koncepci času rozumět, pokud nejsou má žena. (Dělám si srandu!) (Ne úplně!) Ale většina dvouletých nemá tušení, co "dvouletý" vůbec znamená a ani nepostřehnou, pokud jejich narozeniny začnete slavit, až budou v posteli.

Další méně stresující možností je počkat, až vaše dítě bude pozváno na narozeninovou párty JINÉHO dvouletého. A až tam půjdete, řeknete mu, že tahle oslava se ve skutečnosti pořádá pro něj. ("Podívej, Jiříku! Tady na tom dortu je napsáno tvé jméno! M-Í-L-A")

Pochopitelně že předchozí doporučení byla myšlena v ryze humorné rovině. (Ne úplně!) Pokud nejste Špatný Rodič, musíte svému dvouletému dítěti uspořádat narozeninovou párty, musíte pozvat další dvouleté a MUSEJÍ SE BAVIT, i kdyby nechtěli. I proto na tolika oslavách narozenin vystupují nájemní klauni, ačkoli jen málo věcí je pro malé dítě děsivější než klaun zblízka. Stephen King na tomto námětu postavil celý román.

Další zábavnou věcí, kterou si dvouleté děti neužívají, jsou organizované aktivity. Většina dvouletých je nejšťastnější, když má volnost pobíhat kolem zcela neorganizovaně. Takže shluknout je do skupiny k ogranizované narozeninové zábavě může být pěkná nádeničina. Ale udělat to musíte, jinak teroristi vyhrají.

Když byly naší dceři dva, uspořádali jsme u nás velkou oslavu. Bylo to víc než před měsícem, a my stále nalézáme na nečekaných místech dortovou polevu. Náš dům byl naplněn dvouletými dětmi, běhajícími, padajícími, křičícími, plačícími, kakajícími atd., každé pronásledované nejméně jedním dospělým, pokoušejícím se dítě organizovat. Na mou čest netuším, kdo většina těch dětí byla nebo jak se o naší párty dozvěděly. Možná ten internet. Vím jen to, že jsme pro ně měli organizovanou aktivitu: umění. Ano! Pozvali jsme k nám malé děti a VĚDOMĚ JIM DO RUKOU DALI BARVY.

Myslím si, že jsme se toho dopustili především proto, že jsme si předtím na skákacím hradě udělali z mozků vlašský salát. Skákací hrad je obrovská gumová nafukovací věc, kterou si můžete pronajmout na oslavy, svatby, parlamentní vyšetřování atd. Idea je taková, že děti mohou vlézt dovnitř a poskakovat a dovádět - pokud je ovšem skákací hrad neděsí ještě víc než klaun.

Má dcera byla skákacím hradem UNEŠENÁ. To byla dobrá zpráva. Špatná zpráva byla, že lidi z půjčovny nám ho nainstalovali v osm ráno, šest hodin před začátkem párty. Jakmile dcera zjistila, že má na dvoře skákací hrad, musela být neustále uvnitř a skákat, přičemž měla velmi intenzivní pocit, že tam s ní musí skákat i někdo z rodičů. Takže když začali přicházet první hosté, já a má žena jsme měli za sebou tři hodiny v kuse strávené setřásáním svých IQ na předpubertální úroveň. Pročež jsme si pak mysleli, že dát dvouletým dětem malířské potřeby bude velká zábava. Sám se divím, že jsme je nenechali řídit auto.

Pochopitelně jsme jim dali i dort, protože to se na narozeninách musí, ačkoli není historicky znám jediný případ, kdy by dvouletý snědl byť jedinou molekulu narozeninového dortu. Pokud já vím, tak ve skutečnosti dvouletí nikdy nejedí NIC. Myslím, že se získávají živiny nějakým fotosyntetickým procesem zahrnujícím přímé vstřebávání modelíny.

Přesto všechno je pořádání narozeninové párty pro dvouleté snadné i zábavné současně. Stačí jen dodržovat několik jednoduchých kroků. Povíme si o nich v úterý.

(Tento pamětihodný sloupek Dava Barryho byl původně publikován 21. dubna 2002).

Originál z Miami Herald přeložil -pixy-

Pravý muž si po obědě schrupne

Dnes uvádíme rubriku: "Mužná medicína pro muže". V prvním bodu se zaměříme na možná největší lékařský objev pro muže od vynálezu elektrického zastřihovače chloupků v nose. Podle zprávy Associated Press, kterou nám zaslala pozorná čtenářka Shirley Damiano, objevili výzkumníci z Chicagské univerzity -- a zde, abychom zdůraznili důležitost této přelomové události, aktivujeme si na klávesnici funkci "Caps Lock" -- MUŽI POTŘEBUJÍ SPÁNEK.

Mohou za to hormony, což jsou chemikálie, které si vyrábí naše tělo, aby mohlo přebrat mozku řízení. Kupříkladu muži produkují hormon, který je nutí v televizi sledovat opakované zpomalené záběry. Pokud se muž dívá na fotbal, může do místnosti vejít los v baletní sukýnce, a on si ho nevšimne, neboť je právě svými hormony nucen sledovat, nejspíš už pošesté, fotbalistu padajícího na zem ve zpomaleném záběru. Ženy tento hormon neprodukují, ale vyrábí si zase jiný, který je nutí přestavovat nábytek; a další, kvůli němuž si myslí, že si mohou vylepšit vzhled pomocí tužtičky, kterou si nakreslí tmavé čáry kolem očních důlků.

Nicméně podle výzkumníků z Chicagské univerzity muži produkují hormon, díky němuž si vyvíjejí svalovou hmotu, již potřebují k plnění maskulinních úkolů biologicky nezbytných k přežití lidstva, jako je třeba používání dalkového ovladače.

Jinými slovy, muži, důvod, že nemáte tesanou figuru modelů předvádějících spodní prádlo, není v tom, že máte cvičební návyky jako bochník sýra: Je to proto, že si nedopřáváte dostatek hlubokého spánku! S ohledem na své zdraví musíte okamžitě změnit svůj životní styl. Jsem si jist, že vaše družka vám v tom bude nápomocná.

VAŠE DRUŽKA: Drahý, mohl bys vynést smetí, posekat trávník a pomoct mi přenést tu stopadesátikilovou pohovku přes celý obývák, dokud se definitivně nerozhodnu, že se mi nejvíc líbila na tom původním místě?

VY: Kruciš, zlato, tak rád bych to udělal! Ale potřebuju něco hlubokého spánku, abych si vybudoval svalovou hmotu.

VAŠE DRUŽKA: Panečku, myslím, že to je z lékařského hlediska daleko důležitější!

VY: Díky, zlato. A mimochodem, ty čáry kolem očních důlků jsou velice přitažlivé!

Podle mě by v TV mohl být cvičební pořad nazvaný "Muže halí mužné svaly". Byl by podobný všem ostatním televizním cvičením, pouze namísto otravně nabuzené ženské poskakující dokola na otravnou hudbu by "Mužné svaly" spočívaly v osmi až deseti nepřerušených hodinách záběrů na muže spícího v ušáku. Dokážu si představit celonárodní síť fitcenter "Muže halí mužné svaly ", vybavených těmi nejmodernějšími postelemi. Muži dbající o svou fyzičku by zde mohli trávit celé víkendy při sledování golfu a vylučování životně důležitých hormonů. (Jestli si někdo myslí, že nelze sledovat golf a přitom současně spát, tak se nikdy na golf nedíval.)

Takže, muži! Zapojili jste se do mužného cvičebního programu s lékařsky znějícím názvem, vědecky založeném na aktuálním výstřižku z novin. Dříve než si to uvědomíte, svaly vám tak zbytní, že budete muset přejít na větší balení bramborových chipsů ("Menší vesnice"), abyste své nové muskulatuře zajistili odpovídající výživu.

Ovšem i ten nejmužnější muž může onemocnět nebo se zranit. Otázka zní: Co můžete dělat, pokud potřebujete lékařskou péči? Mužná odpověď je: Pokusit se odstranit problém sám. Pravý muž ví, že mnoho takzvaných "vážných" zdravotních potíží, jako třeba pneumotorax, za jejichž nápravu vám takzvané "lékařské profese" klidně naúčtují ruku a nohu, může být přitom snadno vyléčeno prostředky, které máte doma, jako třeba kouskem izolačky.

Jako hezkou ukázku muže léčícího se sám mužně medicínskými metodami si můžeme ukázat novinový výstřižek, zaslaný pozorným čtenářem Joelem Prangem z Reddingu v Kalifornii. Zmiňuje se o muži z okresu Tehama, který měl na palci u nohy bolestivé kuří oko. Kdyby byl navštívil lékaře, kdoví kolik by mu naúčtoval? Tudíž se to kuří oko -- podle onoho článku, který si nevymýšlím -- "rozhodl ustřelit kulovnicí ráže 22."

A víte co? Fungovalo to SKVĚLE, tedy až na to, že si zranil nohu, odvezli ho do nemocnice a může nést i právní následky. Z tohoto důvodu Americká lékařská asociace sděluje: "Na potíže nohou se mnohem lépe míří pistolí." I když se pochopitelně nikomu nedoporučuje pokoušet se o to ZCELA bez přípravy. V prvé řadě byste měli spát.

(Tento pamětihodný sloupek Dava Barryho byl původně publikován 12. listopadu 2000).

Originál z Miami Herald přeložil -pixy-

Proč ach proč ach proč...

Máme důležitou zprávu pro všechny, kdo pocítili nutkavou potřebu pojídat vánoční hvězdy (Poinsettia pulcherrima). Zpráva pochází z článku ve Vlasteneckém deníku z Harrisburgu v Pensylvánii a poslala nám ji pozorná čtenářka Karen Durkin. Článek přináší toto pozoruhodné sdělení:

"Navzdory přetrvávajícím pověstem nejsou vánoční hvězdy jedovaté. Pokus na Ohijské státní univerzitě zjistil, že pětadvacetikilové dítě dokáže sníst 500 listenů vánoční hvězdy bez jakéhokoli negativního projevu na zdraví, krom možného bolení břicha způsobeného spořádáním takového množství lupení." Na mysl se ihned derou tyto dvě otázky:

1. Co je to "listen"?
2. Byl by "Lucie a Listeny" dobrý název rockové kapely?

(Odpovědi: 1. Část rostliny; 2. Ne, ale "Žerulupení" ano.)

A další otázka: Jak Ohijská státní univerzita ten výzkum prováděla? Opravdu vědci nacpali do pětadvacetikilového dítěte 500 listenů poinsettie? Jak? A opravdu tento experiment dokazuje, že je tato rostlina bezpečná? Osobně jsme viděli sníst pětadvacetikilové dítě SPOUSTU věcí, které by pravděpodobně zabily dospělého, jako třeba "ovocné hady", které podle nás nemají s ovocem vůbec nic společného. Jsme přesvědčeni, že jde o výsledek biologického experimentu s křížením Kubíka a mucholapky.

Máme tedy pocit, že vy, konzumenti, byste měli odolat pokušení vyrazit a začít se cpát vánočními hvězdami. Místo toho byste je měli raději s vědeckou ostražitostí nabízet svým hostům ("Marge, uchutnej tyhle výtečné lanýžové listeny!") a pak je zblízka pozorovat, zda se u nich neobjeví obvyklé symptomy smrti, jako je ležení bez hnutí po několik dní či koupě Oldsmobilu.

Co nás ale opravdu naštvalo: Zatímco takzvaní "výzkumníci" na Ohijské státní univerzitě pilně pěchují do hrdla nevinného pětadvacetikilového dítěte listeny, pobíhá po tomtéž státě (Ohio) potenciálně MNOHEM větší hrozba pro lidstvo. Víme o tom, protože jsme z anonymního zdroje, který nemůžeme jmenovat, obdrželi novinový článek z Obrany cti v Youngtownu v Ohiu, která sama sebe – a to nikoli bezdůvodně – označuje za přední deník v Mahoningském údolí. Článek (který jsme si nevymysleli) začíná tímto sdělením:

"WARREN – Pana Piersona 'Butche' Butchera Jr. znepokojuje možnost, že se městem plíží radioaktivní ondatry."

Článek tvrdí, že Butcher, neúspěšný republikánský kandidát do warrenské městské rady, řekl, že je možné, že zdejší ondatry požírají radioaktivní materiál na pozemcích nedávno zbořené elektrárny. Jako názor druhé strany článek cituje starostu, demokrata Hanka Angelo: "Žádné zelené krysy se svítícíma očima po ulicích Warrenu neběhají."

Když si coby profesionální žurnalisté potřebujeme podobný článek ověřit, ze všeho nejdříve se pokoušíme zjistit, co to je ondatra. Sumu našich vědomostí k tomuto tématu tvoří píseň "Ondatří láska" od dua Kapitán & Tenille, kteří se překvapivě stále pohybují na svobodě. Takže jsme se podívali do encyklopedie, která říká, že ondatry jsou "blízce příbuzné lumíkům". Nikdy jsme o nějakých "lumících" neslyšeli a obáváme se, že si z nás ta encyklopedie dělá srandu.

Vyzbrojeni těmito informacemi jsme zavolali do Warrenu v Ohiu a promluvili si s Piersonem "Butchem" Butcherem Jr., který, jak se ukazuje, není nijak bázlivý člověk. Během dlouhého rozhovoru na širokou škálu témat nám řekl, že ačkoli kolem Warrenu běhají ondatry a KDOSI na veřejném shromáždění vyjádřil obavy, že můžou být (ty ondatry) radioaktivní, tou osobou nebyl Pierson "Butch" Butcher Jr. Pan Butcher dále uvedl, že kdesi četl i článek týkající se radioaktivních jelenů v sousední Pensylvánii.

Abychom tedy shrnuli klíčové výsledky našeho pátrání:

1. V Ohiu a/nebo Pensylvánii se mohou nebo nemohou vyskytovat radioaktivní ondatry a/nebo jeleni.
2. Pro každý případ by oba státy měly být okamžitě evakuovány.
3. Další skvělé jméno pro kapelu by mohlo být "Radioaktivní ondatry".
4. Zůstaneme-li u hudebních skupin, pokud se někdy Kapitán & Tenille rozhodnou pro comeback, očividně to bude s písní "Láska lumíků".
5. Pročež se, prosím, vyhýbejte vánočním hvězdám.

(Tento pamětihodný sloupek Dava Barryho byl původně publikován 6. února 2000).

Originál z Miami Herald přeložil -pixy-

Jak známo, žena je prapodivný tvor známý především tím, že neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. A aby to nebylo tak jednoduché, cokoli z toho, co kdy žena dostane, není nikdy to, co vlastně chtěla. Ergo průměrná žena nedá pokoj nikdy. Nesmí nás to trápit, vnitřní sžírání věčnou nespokojeností je jim dáno geneticky a nepomůže ani nový norkový kožich, třetí dítě, dovolená na Korsice, nový bičík, synův doktorát, limuzína s řidičem ani dvojité tréninkové dávky. Nic.

Po čem ženy touží

Je toho hodně, vyberme namátkou z poměrně obvyklých tužeb, které se běžné ženě hlavou - a to prosím současně:

• úspěšný manžel, který vydělává miliony
• manžel, který se celý den se nehne z domu a věnuje se rodině
• přirozený porod
• bezbolestný porod
• domek u lesa mezi srnečky a pěnkavami
• domek se spoustou sousedek a 15 minut od centra
• něžný drsňák, básník svalovec
• malá pevná prsa a postava osmnáctky
• tři - čtyři? pět?! - dětí
• hlavně nechci jedináčka
• další porod, zbláznil ses?!
• muž, kterého všichni obdivují
• muž, o kterého žádná ani okem nezavadí
• sachr dort bez cukru
• být s dětmi doma aspoň šest let
• odskočit si porodit od rozpité kávy z práce a odpoledne to Martě dovyprávět
• maličký roztomilý domeček s obrovskou halou, spoustou pokojů, zrcadel a volánů, který se uklidí za patnáct minut
• sex bez sexu
• kéž už by ty děti konečně vyrostly
• kéž by pořád zůstaly takhle malé...
• ať proboha v ničem nejsem jako moje matka
• proč moje matka není aspoň trochu jako já?
• posloucháš mě vůbec?!!!

Už od února se líhnou motýli a vesele si poletují po rozkvetlých zimních loukách. ••• Na rok 2007 byla Ministerstvem financí ČR pro resort spravedlnosti navržena částka 19.622.400.000 Kč. Přibližně tutéž sumu požaduje právník Altner na palmáre za jeden soudní případ. ••• Březen: pro cenu vlezem. Oskaři, Andělé, Týtý, Thálie, Radokové, Louskáčci - zhustit pěkně dokupy a vyhlašovat všechny ceny současně. Pak se není co divit, že nejsou lidi: Anděly moderuje Richard Krajčo, uvede Richarda Krajča, který zazpívá píseň Richarda Krajča a následně předá cenu Richardu Krajčovi, který Richardu Krajčovi ze srdce poděkuje. ••• Týtý je pro jistotu předtočené na deset let dopředu, hlavní cena je tradičně předávána mumii Karla Gotta. Letos byla show doplněna aktuální vsuvkou, kdy si jednu z cen přebrala i urna Karla Svobody. Napřesrok se zase můžeme těšit na roztomilou děkovačku ostatků Helenky Růžičkové. ••• Rada pro rozhlasové a televizní vysílání musí řešit stížnost myslivců, které urazil Večerníček. Nebezpečný precedens: hospodářská komora už chystá hromadnou žalobu na Trautenberka, který zesměšňuje všechny hodné, humánní a slušné vykořisťovatele. ••• Jako nejlepší rulandské modré byl na tradiční buchlovické degustaci vín z více než 110 vesměs moravských vzorků ohodnocen český výběr z hroznů z Roudnice nad Labem.

Až budu mít na kahánku
Co nejvíc ti ublížím
Překrutě
Ztluču tě
Urazím na cti
Bezohledně pokořím

Až budu mít na kahánku
Až si tímhle budu jist
Vyděsím tě
Vydědím tě
Vyhodím z bytu
Zaseju tu nenávist

Až budu mít na kahánku
Chci abys mě neznala
Srdce moje...
Neunesu
pomyšlení
Abys pro mě plakala