» Před pár dny jsem jel do Nové Bystřice, což je městečko hned u rakouských hranic. Jel jsem po dálnici a pak přes Pelhřimov, cesta to byla z Prahy dlouhá skoro 180 kilometrů. Štreka. Během ní jsem mnohokrát překročil rychlost, párkrát předjel i na plné čáře. Po dálnici místo 130 občas tak 150, po normální silnici místo 90 asi tak 100 nebo 110. Po rovině i 120. Kdyby mě monitorovala policie a kdyby už platil bodový systém, nemám řidičák. Ale nejel jsem jako blázen, myslím, že takhle jezdí asi tak 50% českých řidičů. ... A myslím, že mé jednání je také zcela návodné pro to, jak to zařídit, aby se na našich silnicích jezdilo pomaleji a bezpečněji. Je prostě nutné nastavit takové podmínky, aby se řidič obával postihu, aby řidič žil v „nejistotě“, že za každým rohem může být radar.« --- Andrej Halada, "Doma rychle, venku langsam", Reflex.cz
» Milení. Jezdím po zemi české, moravské, dříve i slovenské od března 1990. Problém není ani jeden z bodů, jež zde uvádíte: ani tankodrom, ani nedostatečná represe, ani podplácení, ni špatná auta atd. Problém je pouze jeden: vysoký stupeň neurózy českomoravských řidičů, někdy hraničící až s psychózou. ... Sjezdil jsem Evropu už jako student, později USA od jihu na sever a naopak, od východu na západu. Mohu zcela objektivně sdělit: v ČR jezdí většinově fatální prasata. Bodový systém bude jak neuroleptikem, tak svěrací kazajkou. Obávám se ovšem, že povede ke zlepšení chování řidičů made in czech republic teprve u příští, nastupující generace řidičů. Chov prasat rovněž nenastal pouhým lusknutím prstů, potažmo vylepšením kvality krmiva.« --- Diskutující Rico v komentářích u téhož článku.
Komentářů: 1 • Okomentovat
Většina výhrad k bodovému systému je absurdních. Pár dalších příkladů je v mém článku.