Schroedingerova 13

Mlhavě neurčitý, nestabilní a nekorektní zápisník, kde nic není pravda. Ani předchozí věta.

Půl kila slov: Sloupek o ledasčem

Design de Sade

Jsou věci, které mohl vymyslet pouze kvalifikovaný sadista. Třeba dálniční samolepky. Anebo nákupní vozíky se šikmým dnem. Jeho úhel je vždy navržen tak, aby ve vozíku dokázalo cokoli stát pouze za naprostého klidu, bezvětří a otřesů do čtvrt stupně Richterovy stupnice (to odpovídá průletu středně velké octomilky). Při sebemenším pohybu, prudkém mrknutí nebo dokonce letmém pohledu stranou se zboží ihned řítí z kopce a sesýpá na hromadu, vajíčky dospod. A naskládat za pokladnou lahve do tašky postavené ve vozíku je už ryze sysifovský úkol: jakmile se k tašce přiblížíte s druhou lahví, ta první už leží. Po třech lahvích začínáte pociťovat akutní nedostatek končetin.

Představuji si výběrové řízení v sadisticko-designerské firmě, která tyhle vozíky navrhuje.

Personalista: "Vidím ve vašem životopise, že jste dříve pracoval na jatkách a jako vězeňský dozorce, to zní velmi uspokojivě. Ale potom tu máte 'ošetřovatel v nemocnici'. Můžete to vysvětlit?"

Uchazeč: "Každé ráno v pět jsem roznášel teploměry."

Personalista: "Ách, rozumím. Teď si uděláme nějaké testy. Sem sepíšete esej na téma 'Dálkové ovladače: co jsme ještě nezkusili' a ještě předtím nám tady na ten papír nakreslete strom. Pokud se rozhodnete kreslit oběšence, nemusíte zacházet do přílišných detailů, stačí jen jednoduchá skica."

Uchazeč: "Červenou pastelku nemáte?"

Když je mladý návrhář přijat, nastoupí jako pomocný designer u drobných projektů. V temné sklepní laboratoři mezi regály s naloženými embryi a sklenicemi plných očí, za mihotání slabé zářivky tráví léta pod dohledem zkušených kolegů nad návrhy nelepicích obálek, polepováním závěrů pivních lahví ještě drobivějším staniolem a vymýšlením kladu listů pro MF Dnes. A pochopitelně chodí do katakomb krmit betatestery.

Ti šikovní pak postoupí do vyšších oddělení. Tady už čeká náročnější práce – od navrhování tuhých kabelů k monitorům přes design vlakových sedaček až po tvorbu rozhraní programů pro Microsoft. Každé ráno se scházejí na kreativní poradě a hledají nové možnosti pro svou sadistickou tvorbu.

Šéf: "S těmi kolečky nákupních vozíků jsme myslím udělali, co se dalo. Vymyslíme tam něco dalšího?"

Mladý designer: "Řekl bych, že to rovné dno poskytuje prostor k vylepšení. Co tam udělat pořádnou díru? Nebo nějaké hrboly."

Šéf: "Výborný nápad. Pracujte na tom."

Špičkovým pracovištěm celé firmy je ovšem oddělení obalů a perforací. Vytvořit moderní obal moderního výrobku je úkol pro opravdové mistry oboru. Vyžaduje to důkladnou znalost nejnovějších výrobních postupů a materiálů, neboť ty umožňují designerům vytvořit extrémně pevné spoje v místech perforace. Jedině kosmická vlákna a nanotechnologie zajistí, aby nejtenčí místo na celém obalu bylo současně tím nejpevnějším. Podaří-li se někomu z obalu vůbec něco odtrhnout, zaručeně to nebude v místě, kde to zlomyslně radí návod.

Následující případ se dříve nebo později musí stát. Ředitel nejmenovaného velkouzenářství je přepaden maskovaným mužem, spoután a odvezen do opuštěného domu. Zde je připoután k topení a na stole před ním přistane několik balení salámů z jeho masokombinátu. Na každém obalu je výrazně označený jeden roh a nápis 'Zde otevřete'. Muž s ďábelským smíchem odchází. Po týdnu nalézají hlady polomrtvého ředitele, hystericky plačícího před hromadou divoce pomačkaných balíčků s uzeninami. Plast na nich je plný otisků zubů a zarytých ulámaných nehtů.

Nemyslím, že by se onoho únosce někdo snažil hledat.

Petr Staníček


Komentářů: 5 • Okomentovat

Komentátor Anonymous CrazyJoe píše:

Pixy, dík, připomněls mi "klasický" vtip z období budování socialismu, kdy český inženýr zdrhne za kopečky, a časem se dostane až do JPL. Tam zrovna testují nové letadlo, ale pořád se mu ulamují křídla. Nakonec Čech nesměle navrhne, že by měl řešení, a zoufalé vedení mu dá volnou ruku. Čech vezme vrtačku, a do míst, kde se křídla lámou, navrtá řadu dírek. A světe div se - křídla drží i při největších zátěžích. Když se pak milého našince ptají, jak na takové řešení přišel, ten odpoví: "Víte, vzpomněl jsem si na toaletní papír tam u nás, ten se taky nikdy neutrhne v místě perforace."

(Btw. ty vozíky mají dno našikmo proto, aby šly zasouvat jeden do druhého, proto musí být mírně jehlanovitého tvaru.)

pondělí, března 30, 2009 12:01:00 odp. • Trvalý odkaz na tento komentář  
Komentátor Anonymous Anonymní píše:

Zkuste nákup skládat od nejnižšího místa ve vozíku opřený o postranici. Možná pak budete mít chvíli myslet i na příjemnější věci než sadistické návrháře. (I když, každému co jeho jest!)

úterý, června 23, 2009 9:24:00 dop. • Trvalý odkaz na tento komentář  
Komentátor Anonymous Anonymní píše:

kde na to chodis chlape? skvele ;)

neděle, listopadu 15, 2009 3:36:00 odp. • Trvalý odkaz na tento komentář  
Komentátor Anonymous Anonymní píše:

Já se bavil. Díky!

Btw: Nejsem robot, ale asi po šestadvacátém kliknutí na reload už jsem o sobě začínal pochybovat.

úterý, srpna 28, 2012 9:35:00 odp. • Trvalý odkaz na tento komentář  
Komentátor Anonymous Anonymní píše:

Anebo jen potrebovali, aby dno mirne posunuteho voziku mohlo byt nad dnem predchoziho voziku.
Pred supermarkety jsou takove boudy, a v nich voziky zastrkane do sebe...

neděle, července 10, 2016 1:19:00 dop. • Trvalý odkaz na tento komentář