Schroedingerova 13

Design de Sade

Jsou věci, které mohl vymyslet pouze kvalifikovaný sadista. Třeba dálniční samolepky. Anebo nákupní vozíky se šikmým dnem. Jeho úhel je vždy navržen tak, aby ve vozíku dokázalo cokoli stát pouze za naprostého klidu, bezvětří a otřesů do čtvrt stupně Richterovy stupnice (to odpovídá průletu středně velké octomilky). Při sebemenším pohybu, prudkém mrknutí nebo dokonce letmém pohledu stranou se zboží ihned řítí z kopce a sesýpá na hromadu, vajíčky dospod. A naskládat za pokladnou lahve do tašky postavené ve vozíku je už ryze sysifovský úkol: jakmile se k tašce přiblížíte s druhou lahví, ta první už leží. Po třech lahvích začínáte pociťovat akutní nedostatek končetin.

Představuji si výběrové řízení v sadisticko-designerské firmě, která tyhle vozíky navrhuje.

Personalista: "Vidím ve vašem životopise, že jste dříve pracoval na jatkách a jako vězeňský dozorce, to zní velmi uspokojivě. Ale potom tu máte 'ošetřovatel v nemocnici'. Můžete to vysvětlit?"

Uchazeč: "Každé ráno v pět jsem roznášel teploměry."

Personalista: "Ách, rozumím. Teď si uděláme nějaké testy. Sem sepíšete esej na téma 'Dálkové ovladače: co jsme ještě nezkusili' a ještě předtím nám tady na ten papír nakreslete strom. Pokud se rozhodnete kreslit oběšence, nemusíte zacházet do přílišných detailů, stačí jen jednoduchá skica."

Uchazeč: "Červenou pastelku nemáte?"

Když je mladý návrhář přijat, nastoupí jako pomocný designer u drobných projektů. V temné sklepní laboratoři mezi regály s naloženými embryi a sklenicemi plných očí, za mihotání slabé zářivky tráví léta pod dohledem zkušených kolegů nad návrhy nelepicích obálek, polepováním závěrů pivních lahví ještě drobivějším staniolem a vymýšlením kladu listů pro MF Dnes. A pochopitelně chodí do katakomb krmit betatestery.

Ti šikovní pak postoupí do vyšších oddělení. Tady už čeká náročnější práce – od navrhování tuhých kabelů k monitorům přes design vlakových sedaček až po tvorbu rozhraní programů pro Microsoft. Každé ráno se scházejí na kreativní poradě a hledají nové možnosti pro svou sadistickou tvorbu.

Šéf: "S těmi kolečky nákupních vozíků jsme myslím udělali, co se dalo. Vymyslíme tam něco dalšího?"

Mladý designer: "Řekl bych, že to rovné dno poskytuje prostor k vylepšení. Co tam udělat pořádnou díru? Nebo nějaké hrboly."

Šéf: "Výborný nápad. Pracujte na tom."

Špičkovým pracovištěm celé firmy je ovšem oddělení obalů a perforací. Vytvořit moderní obal moderního výrobku je úkol pro opravdové mistry oboru. Vyžaduje to důkladnou znalost nejnovějších výrobních postupů a materiálů, neboť ty umožňují designerům vytvořit extrémně pevné spoje v místech perforace. Jedině kosmická vlákna a nanotechnologie zajistí, aby nejtenčí místo na celém obalu bylo současně tím nejpevnějším. Podaří-li se někomu z obalu vůbec něco odtrhnout, zaručeně to nebude v místě, kde to zlomyslně radí návod.

Následující případ se dříve nebo později musí stát. Ředitel nejmenovaného velkouzenářství je přepaden maskovaným mužem, spoután a odvezen do opuštěného domu. Zde je připoután k topení a na stole před ním přistane několik balení salámů z jeho masokombinátu. Na každém obalu je výrazně označený jeden roh a nápis 'Zde otevřete'. Muž s ďábelským smíchem odchází. Po týdnu nalézají hlady polomrtvého ředitele, hystericky plačícího před hromadou divoce pomačkaných balíčků s uzeninami. Plast na nich je plný otisků zubů a zarytých ulámaných nehtů.

Nemyslím, že by se onoho únosce někdo snažil hledat.

Petr Staníček