Schroedingerova 13

Kdyby chlap s chlapem musel jednat jako s ženskou…

– Ahoj, Karle, moc rád tě vidím! Hrozně ti to dneska sluší, máš nově zastřiženej knír, že jo? Tady jsem ti přinesl domácí klobásku, vím že je máš rád. A co tvůj pes, má se dobře, rošťák jeden roztomilej? … Hm, hm. … Jasně … A v práci dobrý? Jo? No nekecej! … Hm, hmm… Tý jo, vážně? … No nepovídej … Hm, hmm … No, víš, já vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat, doufám, že se tě to nějak nedotkne, ale opravdu bych to rád věděl: co myslíš … ehm … nechtěl bys … teda jako nešel bys … dneska večer, víš, Na Růžek, zajít se mnou - teda s náma! - na jedno? Jako točený. Bude nás tam víc, přijde taky ještě Milda a Franta, snad ti to nebude vadit, že ne? Ale oni si stejně budou povídat zase o práci, tak určitě budeme mít čas si popovídat hodně spolu, probereme tu práci a psa a tak … Vážně? Půjdeš? No to je skvělý, to mám opravdu radost, jsi opravdu skvělej, jsi jedinečnej, jsi můj FAKT nejlepší kámoš! Tak večer se budu těšit, vyzvednu tě v šest … Jasně, klidně na tebe počkám, přece nepůjdeš neoholenej a ve svetru, cos v něm byl v práci, to dá rozum, nemusíš spěchat.

Kdyby se chlapi s ženami bavili jako s jinými chlapy…

– Čau Blážo, hele, já jsem ti dneska nadrženej jak stepní koza, nemáš chuť? Hehe, no dyk já vim, že na mě nikdy, ty taky nejseš zrovna můj typ, se ptám pokaždý jen pro sichr, žejo, hehehe. … Kdože? Jo, Mařka! Ty seš Mařka? Ahoj, hele máš dneska chvilku na rychlou muchlovačku? No jasněže stačí večer, tak fajn, někdy po osmý, baj voko. Jasně, abys stíhala seriál, neboj. Tak čau, krávy!

Design de Sade

Jsou věci, které mohl vymyslet pouze kvalifikovaný sadista. Třeba dálniční samolepky. Anebo nákupní vozíky se šikmým dnem. Jeho úhel je vždy navržen tak, aby ve vozíku dokázalo cokoli stát pouze za naprostého klidu, bezvětří a otřesů do čtvrt stupně Richterovy stupnice (to odpovídá průletu středně velké octomilky). Při sebemenším pohybu, prudkém mrknutí nebo dokonce letmém pohledu stranou se zboží ihned řítí z kopce a sesýpá na hromadu, vajíčky dospod. A naskládat za pokladnou lahve do tašky postavené ve vozíku je už ryze sysifovský úkol: jakmile se k tašce přiblížíte s druhou lahví, ta první už leží. Po třech lahvích začínáte pociťovat akutní nedostatek končetin.

Představuji si výběrové řízení v sadisticko-designerské firmě, která tyhle vozíky navrhuje.

Personalista: "Vidím ve vašem životopise, že jste dříve pracoval na jatkách a jako vězeňský dozorce, to zní velmi uspokojivě. Ale potom tu máte 'ošetřovatel v nemocnici'. Můžete to vysvětlit?"

Uchazeč: "Každé ráno v pět jsem roznášel teploměry."

Personalista: "Ách, rozumím. Teď si uděláme nějaké testy. Sem sepíšete esej na téma 'Dálkové ovladače: co jsme ještě nezkusili' a ještě předtím nám tady na ten papír nakreslete strom. Pokud se rozhodnete kreslit oběšence, nemusíte zacházet do přílišných detailů, stačí jen jednoduchá skica."

Uchazeč: "Červenou pastelku nemáte?"

Když je mladý návrhář přijat, nastoupí jako pomocný designer u drobných projektů. V temné sklepní laboratoři mezi regály s naloženými embryi a sklenicemi plných očí, za mihotání slabé zářivky tráví léta pod dohledem zkušených kolegů nad návrhy nelepicích obálek, polepováním závěrů pivních lahví ještě drobivějším staniolem a vymýšlením kladu listů pro MF Dnes. A pochopitelně chodí do katakomb krmit betatestery.

Ti šikovní pak postoupí do vyšších oddělení. Tady už čeká náročnější práce – od navrhování tuhých kabelů k monitorům přes design vlakových sedaček až po tvorbu rozhraní programů pro Microsoft. Každé ráno se scházejí na kreativní poradě a hledají nové možnosti pro svou sadistickou tvorbu.

Šéf: "S těmi kolečky nákupních vozíků jsme myslím udělali, co se dalo. Vymyslíme tam něco dalšího?"

Mladý designer: "Řekl bych, že to rovné dno poskytuje prostor k vylepšení. Co tam udělat pořádnou díru? Nebo nějaké hrboly."

Šéf: "Výborný nápad. Pracujte na tom."

Špičkovým pracovištěm celé firmy je ovšem oddělení obalů a perforací. Vytvořit moderní obal moderního výrobku je úkol pro opravdové mistry oboru. Vyžaduje to důkladnou znalost nejnovějších výrobních postupů a materiálů, neboť ty umožňují designerům vytvořit extrémně pevné spoje v místech perforace. Jedině kosmická vlákna a nanotechnologie zajistí, aby nejtenčí místo na celém obalu bylo současně tím nejpevnějším. Podaří-li se někomu z obalu vůbec něco odtrhnout, zaručeně to nebude v místě, kde to zlomyslně radí návod.

Následující případ se dříve nebo později musí stát. Ředitel nejmenovaného velkouzenářství je přepaden maskovaným mužem, spoután a odvezen do opuštěného domu. Zde je připoután k topení a na stole před ním přistane několik balení salámů z jeho masokombinátu. Na každém obalu je výrazně označený jeden roh a nápis 'Zde otevřete'. Muž s ďábelským smíchem odchází. Po týdnu nalézají hlady polomrtvého ředitele, hystericky plačícího před hromadou divoce pomačkaných balíčků s uzeninami. Plast na nich je plný otisků zubů a zarytých ulámaných nehtů.

Nemyslím, že by se onoho únosce někdo snažil hledat.

Petr Staníček

Správný (narozeninový) mejdan podle plánu

DNEŠNÍ RODIČOVSKÉ TÉMA: připravujeme oslavu narozenin pro naše dvouleté dítě.

Pokud plánujete narozeninovou párty pro své dvouleté dítě, tak první věcí, kterou musíte rozhodnout, je: Máme tam pozvat dvouleté děti? Protože caparti v tomto věku dokáží večírky pěkně otrávit. A možná vaše dítě ani doopravdy nechápe, že mu budou dva. Nejlepší věc na malých dětech je to, že nemají vůbec představu, jak funguje čas. Moje dvouletá dcera si myslí, že všechno, co se kdy stalo, včetně jejího narození a formování solárního systému, proběhlo "včera".

Kamarádka Helena si vymyslela pro tento fenomén skvělé využití. Když byly její děti malé a chtěly dělat něco, co - z jakéhokoli důvodu - dělat nemohly, Helena jim namísto hádání řekla, že to budou moct dělat v "úterý". Pokud chtěly jít plavat a byl zrovna leden, Helena řekla: "Plavat půjdeme v úterý!" A děti byly spokojené, protože dostaly jasnou odpověď, i když vlastně neměla žádný význam. (Informační tabule na letištích fungují na stejném principu.)

Bohužel lidé s postupujícím věkem začínají koncepci času rozumět, pokud nejsou má žena. (Dělám si srandu!) (Ne úplně!) Ale většina dvouletých nemá tušení, co "dvouletý" vůbec znamená a ani nepostřehnou, pokud jejich narozeniny začnete slavit, až budou v posteli.

Další méně stresující možností je počkat, až vaše dítě bude pozváno na narozeninovou párty JINÉHO dvouletého. A až tam půjdete, řeknete mu, že tahle oslava se ve skutečnosti pořádá pro něj. ("Podívej, Jiříku! Tady na tom dortu je napsáno tvé jméno! M-Í-L-A")

Pochopitelně že předchozí doporučení byla myšlena v ryze humorné rovině. (Ne úplně!) Pokud nejste Špatný Rodič, musíte svému dvouletému dítěti uspořádat narozeninovou párty, musíte pozvat další dvouleté a MUSEJÍ SE BAVIT, i kdyby nechtěli. I proto na tolika oslavách narozenin vystupují nájemní klauni, ačkoli jen málo věcí je pro malé dítě děsivější než klaun zblízka. Stephen King na tomto námětu postavil celý román.

Další zábavnou věcí, kterou si dvouleté děti neužívají, jsou organizované aktivity. Většina dvouletých je nejšťastnější, když má volnost pobíhat kolem zcela neorganizovaně. Takže shluknout je do skupiny k ogranizované narozeninové zábavě může být pěkná nádeničina. Ale udělat to musíte, jinak teroristi vyhrají.

Když byly naší dceři dva, uspořádali jsme u nás velkou oslavu. Bylo to víc než před měsícem, a my stále nalézáme na nečekaných místech dortovou polevu. Náš dům byl naplněn dvouletými dětmi, běhajícími, padajícími, křičícími, plačícími, kakajícími atd., každé pronásledované nejméně jedním dospělým, pokoušejícím se dítě organizovat. Na mou čest netuším, kdo většina těch dětí byla nebo jak se o naší párty dozvěděly. Možná ten internet. Vím jen to, že jsme pro ně měli organizovanou aktivitu: umění. Ano! Pozvali jsme k nám malé děti a VĚDOMĚ JIM DO RUKOU DALI BARVY.

Myslím si, že jsme se toho dopustili především proto, že jsme si předtím na skákacím hradě udělali z mozků vlašský salát. Skákací hrad je obrovská gumová nafukovací věc, kterou si můžete pronajmout na oslavy, svatby, parlamentní vyšetřování atd. Idea je taková, že děti mohou vlézt dovnitř a poskakovat a dovádět - pokud je ovšem skákací hrad neděsí ještě víc než klaun.

Má dcera byla skákacím hradem UNEŠENÁ. To byla dobrá zpráva. Špatná zpráva byla, že lidi z půjčovny nám ho nainstalovali v osm ráno, šest hodin před začátkem párty. Jakmile dcera zjistila, že má na dvoře skákací hrad, musela být neustále uvnitř a skákat, přičemž měla velmi intenzivní pocit, že tam s ní musí skákat i někdo z rodičů. Takže když začali přicházet první hosté, já a má žena jsme měli za sebou tři hodiny v kuse strávené setřásáním svých IQ na předpubertální úroveň. Pročež jsme si pak mysleli, že dát dvouletým dětem malířské potřeby bude velká zábava. Sám se divím, že jsme je nenechali řídit auto.

Pochopitelně jsme jim dali i dort, protože to se na narozeninách musí, ačkoli není historicky znám jediný případ, kdy by dvouletý snědl byť jedinou molekulu narozeninového dortu. Pokud já vím, tak ve skutečnosti dvouletí nikdy nejedí NIC. Myslím, že se získávají živiny nějakým fotosyntetickým procesem zahrnujícím přímé vstřebávání modelíny.

Přesto všechno je pořádání narozeninové párty pro dvouleté snadné i zábavné současně. Stačí jen dodržovat několik jednoduchých kroků. Povíme si o nich v úterý.

(Tento pamětihodný sloupek Dava Barryho byl původně publikován 21. dubna 2002).

Originál z Miami Herald přeložil -pixy-

Pravý muž si po obědě schrupne

Dnes uvádíme rubriku: "Mužná medicína pro muže". V prvním bodu se zaměříme na možná největší lékařský objev pro muže od vynálezu elektrického zastřihovače chloupků v nose. Podle zprávy Associated Press, kterou nám zaslala pozorná čtenářka Shirley Damiano, objevili výzkumníci z Chicagské univerzity -- a zde, abychom zdůraznili důležitost této přelomové události, aktivujeme si na klávesnici funkci "Caps Lock" -- MUŽI POTŘEBUJÍ SPÁNEK.

Mohou za to hormony, což jsou chemikálie, které si vyrábí naše tělo, aby mohlo přebrat mozku řízení. Kupříkladu muži produkují hormon, který je nutí v televizi sledovat opakované zpomalené záběry. Pokud se muž dívá na fotbal, může do místnosti vejít los v baletní sukýnce, a on si ho nevšimne, neboť je právě svými hormony nucen sledovat, nejspíš už pošesté, fotbalistu padajícího na zem ve zpomaleném záběru. Ženy tento hormon neprodukují, ale vyrábí si zase jiný, který je nutí přestavovat nábytek; a další, kvůli němuž si myslí, že si mohou vylepšit vzhled pomocí tužtičky, kterou si nakreslí tmavé čáry kolem očních důlků.

Nicméně podle výzkumníků z Chicagské univerzity muži produkují hormon, díky němuž si vyvíjejí svalovou hmotu, již potřebují k plnění maskulinních úkolů biologicky nezbytných k přežití lidstva, jako je třeba používání dalkového ovladače.

Jinými slovy, muži, důvod, že nemáte tesanou figuru modelů předvádějících spodní prádlo, není v tom, že máte cvičební návyky jako bochník sýra: Je to proto, že si nedopřáváte dostatek hlubokého spánku! S ohledem na své zdraví musíte okamžitě změnit svůj životní styl. Jsem si jist, že vaše družka vám v tom bude nápomocná.

VAŠE DRUŽKA: Drahý, mohl bys vynést smetí, posekat trávník a pomoct mi přenést tu stopadesátikilovou pohovku přes celý obývák, dokud se definitivně nerozhodnu, že se mi nejvíc líbila na tom původním místě?

VY: Kruciš, zlato, tak rád bych to udělal! Ale potřebuju něco hlubokého spánku, abych si vybudoval svalovou hmotu.

VAŠE DRUŽKA: Panečku, myslím, že to je z lékařského hlediska daleko důležitější!

VY: Díky, zlato. A mimochodem, ty čáry kolem očních důlků jsou velice přitažlivé!

Podle mě by v TV mohl být cvičební pořad nazvaný "Muže halí mužné svaly". Byl by podobný všem ostatním televizním cvičením, pouze namísto otravně nabuzené ženské poskakující dokola na otravnou hudbu by "Mužné svaly" spočívaly v osmi až deseti nepřerušených hodinách záběrů na muže spícího v ušáku. Dokážu si představit celonárodní síť fitcenter "Muže halí mužné svaly ", vybavených těmi nejmodernějšími postelemi. Muži dbající o svou fyzičku by zde mohli trávit celé víkendy při sledování golfu a vylučování životně důležitých hormonů. (Jestli si někdo myslí, že nelze sledovat golf a přitom současně spát, tak se nikdy na golf nedíval.)

Takže, muži! Zapojili jste se do mužného cvičebního programu s lékařsky znějícím názvem, vědecky založeném na aktuálním výstřižku z novin. Dříve než si to uvědomíte, svaly vám tak zbytní, že budete muset přejít na větší balení bramborových chipsů ("Menší vesnice"), abyste své nové muskulatuře zajistili odpovídající výživu.

Ovšem i ten nejmužnější muž může onemocnět nebo se zranit. Otázka zní: Co můžete dělat, pokud potřebujete lékařskou péči? Mužná odpověď je: Pokusit se odstranit problém sám. Pravý muž ví, že mnoho takzvaných "vážných" zdravotních potíží, jako třeba pneumotorax, za jejichž nápravu vám takzvané "lékařské profese" klidně naúčtují ruku a nohu, může být přitom snadno vyléčeno prostředky, které máte doma, jako třeba kouskem izolačky.

Jako hezkou ukázku muže léčícího se sám mužně medicínskými metodami si můžeme ukázat novinový výstřižek, zaslaný pozorným čtenářem Joelem Prangem z Reddingu v Kalifornii. Zmiňuje se o muži z okresu Tehama, který měl na palci u nohy bolestivé kuří oko. Kdyby byl navštívil lékaře, kdoví kolik by mu naúčtoval? Tudíž se to kuří oko -- podle onoho článku, který si nevymýšlím -- "rozhodl ustřelit kulovnicí ráže 22."

A víte co? Fungovalo to SKVĚLE, tedy až na to, že si zranil nohu, odvezli ho do nemocnice a může nést i právní následky. Z tohoto důvodu Americká lékařská asociace sděluje: "Na potíže nohou se mnohem lépe míří pistolí." I když se pochopitelně nikomu nedoporučuje pokoušet se o to ZCELA bez přípravy. V prvé řadě byste měli spát.

(Tento pamětihodný sloupek Dava Barryho byl původně publikován 12. listopadu 2000).

Originál z Miami Herald přeložil -pixy-

Proč ach proč ach proč...

Máme důležitou zprávu pro všechny, kdo pocítili nutkavou potřebu pojídat vánoční hvězdy (Poinsettia pulcherrima). Zpráva pochází z článku ve Vlasteneckém deníku z Harrisburgu v Pensylvánii a poslala nám ji pozorná čtenářka Karen Durkin. Článek přináší toto pozoruhodné sdělení:

"Navzdory přetrvávajícím pověstem nejsou vánoční hvězdy jedovaté. Pokus na Ohijské státní univerzitě zjistil, že pětadvacetikilové dítě dokáže sníst 500 listenů vánoční hvězdy bez jakéhokoli negativního projevu na zdraví, krom možného bolení břicha způsobeného spořádáním takového množství lupení." Na mysl se ihned derou tyto dvě otázky:

1. Co je to "listen"?
2. Byl by "Lucie a Listeny" dobrý název rockové kapely?

(Odpovědi: 1. Část rostliny; 2. Ne, ale "Žerulupení" ano.)

A další otázka: Jak Ohijská státní univerzita ten výzkum prováděla? Opravdu vědci nacpali do pětadvacetikilového dítěte 500 listenů poinsettie? Jak? A opravdu tento experiment dokazuje, že je tato rostlina bezpečná? Osobně jsme viděli sníst pětadvacetikilové dítě SPOUSTU věcí, které by pravděpodobně zabily dospělého, jako třeba "ovocné hady", které podle nás nemají s ovocem vůbec nic společného. Jsme přesvědčeni, že jde o výsledek biologického experimentu s křížením Kubíka a mucholapky.

Máme tedy pocit, že vy, konzumenti, byste měli odolat pokušení vyrazit a začít se cpát vánočními hvězdami. Místo toho byste je měli raději s vědeckou ostražitostí nabízet svým hostům ("Marge, uchutnej tyhle výtečné lanýžové listeny!") a pak je zblízka pozorovat, zda se u nich neobjeví obvyklé symptomy smrti, jako je ležení bez hnutí po několik dní či koupě Oldsmobilu.

Co nás ale opravdu naštvalo: Zatímco takzvaní "výzkumníci" na Ohijské státní univerzitě pilně pěchují do hrdla nevinného pětadvacetikilového dítěte listeny, pobíhá po tomtéž státě (Ohio) potenciálně MNOHEM větší hrozba pro lidstvo. Víme o tom, protože jsme z anonymního zdroje, který nemůžeme jmenovat, obdrželi novinový článek z Obrany cti v Youngtownu v Ohiu, která sama sebe – a to nikoli bezdůvodně – označuje za přední deník v Mahoningském údolí. Článek (který jsme si nevymysleli) začíná tímto sdělením:

"WARREN – Pana Piersona 'Butche' Butchera Jr. znepokojuje možnost, že se městem plíží radioaktivní ondatry."

Článek tvrdí, že Butcher, neúspěšný republikánský kandidát do warrenské městské rady, řekl, že je možné, že zdejší ondatry požírají radioaktivní materiál na pozemcích nedávno zbořené elektrárny. Jako názor druhé strany článek cituje starostu, demokrata Hanka Angelo: "Žádné zelené krysy se svítícíma očima po ulicích Warrenu neběhají."

Když si coby profesionální žurnalisté potřebujeme podobný článek ověřit, ze všeho nejdříve se pokoušíme zjistit, co to je ondatra. Sumu našich vědomostí k tomuto tématu tvoří píseň "Ondatří láska" od dua Kapitán & Tenille, kteří se překvapivě stále pohybují na svobodě. Takže jsme se podívali do encyklopedie, která říká, že ondatry jsou "blízce příbuzné lumíkům". Nikdy jsme o nějakých "lumících" neslyšeli a obáváme se, že si z nás ta encyklopedie dělá srandu.

Vyzbrojeni těmito informacemi jsme zavolali do Warrenu v Ohiu a promluvili si s Piersonem "Butchem" Butcherem Jr., který, jak se ukazuje, není nijak bázlivý člověk. Během dlouhého rozhovoru na širokou škálu témat nám řekl, že ačkoli kolem Warrenu běhají ondatry a KDOSI na veřejném shromáždění vyjádřil obavy, že můžou být (ty ondatry) radioaktivní, tou osobou nebyl Pierson "Butch" Butcher Jr. Pan Butcher dále uvedl, že kdesi četl i článek týkající se radioaktivních jelenů v sousední Pensylvánii.

Abychom tedy shrnuli klíčové výsledky našeho pátrání:

1. V Ohiu a/nebo Pensylvánii se mohou nebo nemohou vyskytovat radioaktivní ondatry a/nebo jeleni.
2. Pro každý případ by oba státy měly být okamžitě evakuovány.
3. Další skvělé jméno pro kapelu by mohlo být "Radioaktivní ondatry".
4. Zůstaneme-li u hudebních skupin, pokud se někdy Kapitán & Tenille rozhodnou pro comeback, očividně to bude s písní "Láska lumíků".
5. Pročež se, prosím, vyhýbejte vánočním hvězdám.

(Tento pamětihodný sloupek Dava Barryho byl původně publikován 6. února 2000).

Originál z Miami Herald přeložil -pixy-

Jak známo, žena je prapodivný tvor známý především tím, že neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. A aby to nebylo tak jednoduché, cokoli z toho, co kdy žena dostane, není nikdy to, co vlastně chtěla. Ergo průměrná žena nedá pokoj nikdy. Nesmí nás to trápit, vnitřní sžírání věčnou nespokojeností je jim dáno geneticky a nepomůže ani nový norkový kožich, třetí dítě, dovolená na Korsice, nový bičík, synův doktorát, limuzína s řidičem ani dvojité tréninkové dávky. Nic.

Po čem ženy touží

Je toho hodně, vyberme namátkou z poměrně obvyklých tužeb, které se běžné ženě hlavou - a to prosím současně:

• úspěšný manžel, který vydělává miliony
• manžel, který se celý den se nehne z domu a věnuje se rodině
• přirozený porod
• bezbolestný porod
• domek u lesa mezi srnečky a pěnkavami
• domek se spoustou sousedek a 15 minut od centra
• něžný drsňák, básník svalovec
• malá pevná prsa a postava osmnáctky
• tři - čtyři? pět?! - dětí
• hlavně nechci jedináčka
• další porod, zbláznil ses?!
• muž, kterého všichni obdivují
• muž, o kterého žádná ani okem nezavadí
• sachr dort bez cukru
• být s dětmi doma aspoň šest let
• odskočit si porodit od rozpité kávy z práce a odpoledne to Martě dovyprávět
• maličký roztomilý domeček s obrovskou halou, spoustou pokojů, zrcadel a volánů, který se uklidí za patnáct minut
• sex bez sexu
• kéž už by ty děti konečně vyrostly
• kéž by pořád zůstaly takhle malé...
• ať proboha v ničem nejsem jako moje matka
• proč moje matka není aspoň trochu jako já?
• posloucháš mě vůbec?!!!

Už od února se líhnou motýli a vesele si poletují po rozkvetlých zimních loukách. ••• Na rok 2007 byla Ministerstvem financí ČR pro resort spravedlnosti navržena částka 19.622.400.000 Kč. Přibližně tutéž sumu požaduje právník Altner na palmáre za jeden soudní případ. ••• Březen: pro cenu vlezem. Oskaři, Andělé, Týtý, Thálie, Radokové, Louskáčci - zhustit pěkně dokupy a vyhlašovat všechny ceny současně. Pak se není co divit, že nejsou lidi: Anděly moderuje Richard Krajčo, uvede Richarda Krajča, který zazpívá píseň Richarda Krajča a následně předá cenu Richardu Krajčovi, který Richardu Krajčovi ze srdce poděkuje. ••• Týtý je pro jistotu předtočené na deset let dopředu, hlavní cena je tradičně předávána mumii Karla Gotta. Letos byla show doplněna aktuální vsuvkou, kdy si jednu z cen přebrala i urna Karla Svobody. Napřesrok se zase můžeme těšit na roztomilou děkovačku ostatků Helenky Růžičkové. ••• Rada pro rozhlasové a televizní vysílání musí řešit stížnost myslivců, které urazil Večerníček. Nebezpečný precedens: hospodářská komora už chystá hromadnou žalobu na Trautenberka, který zesměšňuje všechny hodné, humánní a slušné vykořisťovatele. ••• Jako nejlepší rulandské modré byl na tradiční buchlovické degustaci vín z více než 110 vesměs moravských vzorků ohodnocen český výběr z hroznů z Roudnice nad Labem.

Až budu mít na kahánku
Co nejvíc ti ublížím
Překrutě
Ztluču tě
Urazím na cti
Bezohledně pokořím

Až budu mít na kahánku
Až si tímhle budu jist
Vyděsím tě
Vydědím tě
Vyhodím z bytu
Zaseju tu nenávist

Až budu mít na kahánku
Chci abys mě neznala
Srdce moje...
Neunesu
pomyšlení
Abys pro mě plakala

Leží tu opuštěn
Zelený ostrůvek
Uprostřed žlutě a rudi
Lístečku lístku
Osuš ty slzy

Takový maličký
A to i na svůj věk
Od země začíná studit
Lístečku lístku
Spadnul jsi brzy

Klidná lokalita u metra

Seznamujete se se světem reklamy a vaše netrpělivé básnické střevo by užuž chtělo vypustit do světa své štěpné veršíky vychvalující novostavby blízkého satelitního městečka, ale pohříchu až tak přesně nevíte, jak to v téhle branži chodí? Co se říká a co ne, co se musí a co nesmí? Nejlepší učitel je praxe, ale v začátcích vám může hodně pomoci následující stručný slovníček nejpoužívanějších frází a základních pravidel tohoto lukrativního oboru.

drahé - skvělá cena; předražené - speciální zaváděcí cena; šíleně drahé - dostupná cena; příšerně nesmyslně předražené - exkluzivní cena; cena bez DPH - cena; sleva - cenové zvýhodnění; zdražení - cenové zvýhodnění; přirážka - bonus; dvakrát dražší - za mírný příplatek;

místo, město, umístění, poloha - lokalita; kdekoli v Praze - lokalita v blízkosti metra; Vysočany - lokalita v centru Prahy; bez možnosti parkování - přímo v centru; v okruhu 50 km od města - s dobrou dostupností do centra; poblíž Rokycan - 20 minut od Prahy; za lesem je nádraží - železniční spojení v dosahu; za kopcem je jakási zastávka - v dosahu MHD; široko daleko ani silnice - klidné místo;

vedle dálničního nadjezdu - vynikající dopravní spojení; přímo nad rockovým klubem - s možností bohatého kulturního vyžití v blízkém okolí; v zátopovém území - s romantickým výhledem na údolí Berounky; odvodňovací rýha - potůček na hranici pozemku; u bažiny - pozemek navazuje na chráněnou slatinnou zónu; na bažině - meliorace bude provedena příští měsíc / s vlastním zdrojem vody; vedle skládky - v těsném sepjetí s přírodou; vedle kravína - nedaleko se nachází biofarma; mezi vepřínem a skládkou - v ulici Mezi hájky; rušné staveniště - dynamicky se rozvíjející lokalita; uprostřed pole - prosluněný pozemek; mezi paneláky - stinný pozemek; pár stromů na dohled - pozemek u lesa; stará líska u zdi - zahrada se vzrostlými stromy; neúměrně velký pozemek - možný chov koní;

venkovská chalupa - selský dům; polorozpadlá ruina - rustikální selský dům; větší chalupa - selský dvůr; chalupa se stodolou - zemědělská usedlost; katalogový domek - vila; vilka - luxusní vila; pavlačový dům - bydlení pro společensky aktivní; činžák - residence; dva činžáky - residenční park; dva činžáky v Anglické ul. - Residence Anglická Park; sídliště - rezidenční čtvrť; sídliště na periferii - satelitní městečko; bytovka - vilový dům; ubytovna - výhodné malometrážní byty; malá garsonka - útulný byt; garsonka - apartmán; průchozí pokoj - variabilní komunikační prostor; bez výtahu - bydlení pro aktivní mladé lidi; balkon - terasa; lodžie - krytá terasa; lodžie v přízemí - předzahrádka;

okna na sever - ateliér; okna kamkoli jinam - slunný byt; sklepní přestavba - subterénní ateliér; tmavý byt na severní straně paneláku ve Vítkovicích s výhledem na ocelárnu - osvědčené bydlení v lokalitě ulic Výhledová a Prosluněná s jedinečným pohledem na technicistní panorama staré Ostravy

Nihil sub sole novum

Kalousek: Protože jsme se báli, že se ODS spojí socany, spojíme se socany my, a ještě přibereme komunisty. Heč.

Pluto nadále nebude rozhodnutím komise planetou. Od 1. září se stává spirálovou mlhovinou a přesouvá se do oblasti Plejád.

Paroubek: Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku.

Uzel: Nejdůležitější je touha muže a erekce ženy. Dnes večer vám doporučuji: 16.55 Moje reklama na Arginmax. 17.00 Jak na to? 17.30 AM kvíz. 17.55 Předpověď orgasmů. 18.00 Večerník ze souložících Čech. 18.30 Soulož je hra. 18.55 Losování flašky. 19.00 Arginmax, následuje Večerníček: Jak Křemílek a Vochomůrka vzali Arginmax. 19.10 Ještě 2x Uzel s Arginmaxem. 19.15 Uzlálosti. 19.35 3x Uzel s Arginmaxem. 19.40 Arginmax v kultuře. 19.40 7x Uzel s Arginmaxem. 19.45 Sport a Arginmax. 20.00 37x Uzel s Arginmaxem, průběžně reklamní vstupy. 21.00 Účastníci zájezdu (první český film s Arginmaxem). 22.30 Události, komentáře, Arginmax. 23.10 Arginmax furt pryč, sem tam písnička. 23.59 Slintající Uzel, ejakulát, hymna.

Předseda Zelených Bursík dnes večer byl převezen na psychiatrickou kliniku v Praze-Bohnicích. Jak nám řekl její přednosta, Bursíkův stav byl velmi vážný, dokonce prý začal nahlas tvrdit, že Paroubkovi jde o něco jiného než o jakoukoli cestu k možnosti sám sestavit vládu se všemi věrnými a spolehlivými soudruhy. Bursík byl okamžitě hospitalizován na uzavřeném oddělení a byla mu aplikována silná dávka Arginmaxu.

Předseda ČSSD Paroubek dnes jednal i se zástupci stran Folklór, sociální jistoty i okurky a rovněž Pravá síla - Podbořany se baví. Ujišťoval je, že mu jde především o posílení menších stran ve volbách, volební zákon se musí změnit tak, aby nejmenší strana dostala jako kompenzaci polovinu hlasů strany nejsilnější.

Nový rekord při posledním měření lidovectví - Kalousek: 1,56 Luxe.

Šokující odhalení! Za vším stojí US-DEU. Současný pat je totiž jedinou možností, jak mohou všichni, pardon: oba stávající členové této strany zůstat u moci. "Dokud nebude nová vláda, na ministerstvech zůstáváme my," řekl ministr Němec. Podivně se při tom usmíval a nepřestával ve vzduchu zkříženými prsty vykreslovat pentagram. Jeho mluvčí Dimun během rozhovoru obcházel místnost, zapaloval černé svíce v rozích a vpichoval jehlice do hadrové figurky připomínající ptáka modré barvy.

Předseda ODS Topolánek strávil noc u milenky. Podle Uzla je to zcela v pořádku. "Mira má gule, ten Arginmax nepotřebuje," řekl. "My ostatní bychom si ale měli vzít koňskou dávku. Musíme být nadmíru dobře připraveni, když se námi chystá někdo takhle vyjebat," říká Uzel.

Vyhynul nosorožec černý.

Co týden dal

Z domova. Strážníci Městské policie v Praze byli nuceni násilím rozehnat dav japonských turistů. Shlukovali se na malostranském nábřeží kolem areálu Vlády ČR a fotografovali pana Paroubka. Ten stál na římse, křečovitě objímal okap a štkal: "Nedám. Moje!" • Autobusoví dopravci zvýšili jízdné na lince Praha-Ostrava na průměrnou cenu 14,60 Kč (palivový příplatek tento týden činí 1.750 Kč a zastávková taxa 320 Kč). U vlaků pak musíme počítat ještě s nádražní taxou o 250 Kč vyšší a obligátním drncovným. • Ze světa. Mayské jednotky opět ostřelovaly pásmo Jersey a východní břeh Hudsonu. • Pouto až za hrob: Castro & Gastro. • Astro: Mars se v srpnu nevídaně přiblíží Zemi. Jestli to vyjde, tak se Phobos taktak vyhne našemu Měsíci a Deimos si to lehce prošplouchne Středozemním mořem. • To ovšem ještě nic není. Hned napřesrok se Zemi nebývale přiblíží Plejády. Bude to vypadat, jako by na nebi bylo devatenáct sluncí, šestadvacet měsíců a tři meteorologické balóny. Něco podobného zažijeme zase až v roce 1539789844156, tak si to užijte. • Santa Klaus žije! • Sport. Nedvědi nevědí. • Vítězka chůze žen na 20 km na ME v Göteborgu, Běloruska Rita Turavová, byla dodatečně diskvalifikována. Nedokázala přesvěčit disciplinární komisi, že není chlap. • Kultura. Do Národního muzea byl převezen odštěpek omítky Strakovy akademie se zarytými nehty nejmenovaného českého premiéra. • Počasí. »Všichni se ptáme, zda se zase vrátí léto a příjemné teploty přes 30 °C.« (ČRo 1, Radiožurnál)

Jó, histórie

Už léta žiji v Kladně. Je to starobylé město s přebohatou historií. Což se ostatně dnes už dozví každý turista. Na horním náměstí máme velikánskou tabuli obsahující mapu, spoustu tlačítek, blikajících světýlek a reproduktor. Jde-li kolem turista - jen samo to čidlo muselo stálo miliony - světýlka se rozblikají a ozve se: "Stiskni mě." Vy přijdete blíže k tabuli, stiknete náhodně vybrané tlačítko a dozvíte se třeba historii založení města.

"Kladno bylo založeno děsně moc moc dávno, mnohem dřív než jakákoli jiná města široko daleko. Jednou keltská šamanka Lib'Ushe vstala v transu a pravila: »Připravte truhlu šperků, látek a vonných mastí a odneste ji do kraje na půlnoc od našeho oppida. Tam ji položte, ulehněte vůkol a spěte. Vzbudí vás cizinec an krade. Prchne do hlubokého lesa, kde se vám ztratí a již nikdy ho neuvidíte. Tam založte město a nazvěte jej Kradno.« Během středověku pak novousedlíci ze sousední Prahy jméno zkomolili..." A tak dále.

Tedy, ono je to takhle. Radnice dostávají dotace z evropských fondů na záchranu historického dědictví podle toho, jak bohatou má město historii. Čím starší, tím je dotace štědřejší. Po našem vstupu do EU utrpěly naprostou pohromu dosud košaté rozpočty Vídně, Říma a Avignonu, protože na nás jednoduše nemají. Například v Brně na Zelném trhu mají informační tabuli dvakrát větší, s dvakrát víc světýlky a tlačítky a všechna vám přehrají tamní historii o založení: "Jednó měla faraónka Libhunnam sen, ráno spískla mančaft a hókla na ně: »Valte na sever, furt pryč co to pude, a kde vám zdechne poslední vemblód, tak tam něco postavte. Bude se to menovat - é - co já vim - třeba Bororuronom. Moc se s tim neprdléte, voni pak stejně dondó Kelti a zas to rozvalijó. Ale to je fuk, město založený bude.«". Vůbec nejdál došli v západních Čechách, kde pozlacená tabule s briliantovými tlačítky hned u hraničního přechodu hlásí: »Uf uf-uf uf uf uf. Aš.«. Město staví už druhý aquapark a ze stříbrné fontány uprostřed anglického parku vedle univerzity teče šampaňské.

Tato dotační politika má pochopitelně i své stinné protipóly. Své o tom vědí třeba obyvatelé Havířova. Ti za svou historku o projevu soudružky Libuše Koutné, která viděla v plánech osmé pětiletky město panelové, s kulturním, agitačním a zdravotním střediskem a jednou Jednotou s jednotnou frontou na med a strdí, museli vrátit všechny dotace zpětně za padesát let, byl jim obstaven účet, zabavena radnice a zastupitelé chodí na jednání pěšky. A naboso.

Takové krásné a bohaté dějiny má tedy Kladno. Je tu rovněž barokní zámek, o kterém nevědí ani někteří místní. Z poloviny obsahuje galerii, z druhé knihovnu a ve sklepě pak imitaci černouhelného dolu. Nicnetušící turista obejde tepanou kašnu na nádvoří a náhle je vtažen číhajícím štajgrem ve výslužbě do podloubí a dále po schodech dolů kamsi do útrob zámku. Ještě na schodech je mu přidělena helma s lampičkou a krumpáč a je vlečen kulisami štol, překopů a šachet a krmen báchorkami o štrajchpudlících, permonících a kanárech, třikrát se musí bouchnout do hlavy o hajcman a sedmkrát o výdřevu, kopne si zkusmo do plastové uhelné sloje ("ne abys do teho ozaj bacil synku, to bych ti papulu rozvalil, bo su za to zodpovědny!"), pokusí se zatlačit do vozíku plného uhlí (marně, protože je přišroubovaný ke kolejnici) a u východu mu hosteska mázne na tvář trošku mouru jako suvenýr. Pak je turista zase vyvržen zpět na zámecké nádvoří, bohatší o další část dějin a hornickou tradici.

Tomu ale moc nevěřte, je to jen past na důvěřivé turisty, samé bajky a smyšlené povídačky. Na Kladně přece žádné doly nejsou. A kdoví, jestli vůbec kdy byly. Ale určitě si přijeďte poslechnout tu pověst o založení města, informační tabule stojí na náměstí Svobody a nedá se přehlédnout. Tedy aspoň včera tam ještě byla.

Krátce a blaženě to zasyčelo
Teď to jen dlouze žbluňká
Písek saje dva metry do hloubky
Přesto je z pískoviště tůňka
Chčije a chčije

Ostošest vyrážejí poddoubky
Podhoubí spala jenom naoko
Čerstvě posečená tráva mlaská
Móře ach móře daleko široko
Chčije a chčije

Láska je láska že jo mamino
Pojď víš že na to mě moc neužije
Vynesem tu kredenc na půdu
Chčije a chčije
Konec poezie

Kolo, kolo!

ČTK. Kolo, kolo mlýnský, za čtyři rýnský. Kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác.

MF Dnes. Mlýnské kolo v obci Hoblíky nedaleko Pilky se včera ve večerních hodinách polámalo. Škody způsobené neplánovanou odstávkou mlynárenského provozu převyšují částku čtyři rýnské, odhady se ale dále zpřesňují. Podle Václava Mlynáře, starosty Hoblíku, nadělalo nefunkční kolo mnoho škody. Místní obyvatelé si rovněž stěžují na nadměrný hluk způsobený neobvyklou havárií. "Udělalo to bác," říká paní Milada Točná, hoblická důchodkyně. Pokračování na straně A16.

Blesk. KOLO UDĚLALO BÁC! Je poklidný prázdninový podvečer, náves obce Hoblík (cca 15 km od Pilky) zeje prázdnotou. V 18.15 se ozývá ohlušující rána a dosud nicnetušící občané vybíhají ze svých domovů. Všude je zvířený prach, stěny se ještě chvějí, děti pláčí. Vinou nefunkčního krizového systému (Blesk informoval) se občané dozvídají, co se stalo, až po drahné chvíli. Mlýnské kolo, ozdoba tamějšího historického mlýna, se polámalo. "Škody jsou obrovské," řekl se stopou zármutku v hlase našemu listu starosta Mlynář (54). "Jen samotné kolo nás stálo čtyři rýnské," dodává. Kde je vina? Mohl funkční krizový systém neštěstí zabránit? Čtěte víkendové vydání, kde přineseme další podrobnosti tohoto tragického případu.

Nova. Reportér stojící uprostřed dýmající stavební suti. Doslova šok zažili dnes vpodvečer obyvatelé Hoblíku na Pilecku. Historické mlýnské kolo nedozírné historické hodnoty se z dosud neznámých důvodů polámalo. Shluk místních před hospodou. "Udělalo to bác! Nikdo to nečekal, ještě teď se třesu." Podle starosty Mlynáře přesahují škody čtyři rýnské. Starosta spěchající ze záběru. "Bez komentáře, škody ještě nejsou vyčísleny." Archivní záběry a graf. Jen v loňském roce se polámalo sedm mlýnských kol a celková škoda šplhá ke čtyřiceti rýnským. Reportér po pás ve vodě mlýnského náhonu. Snad alespoň toto mlýnské kolo v sousedním Svidříku zůstane uchováno a letošní tragická bilance se mu vyhne. Ivan Břešťák, televize Nova.

J. P., Týden. Splav teskně hučí, cvrčci hudou a mlýnské kolo klape do rytmu ubývajících dní prázdnin. Tak si vybavím letní večery u své hoblické babičky. Infantilní a idealizované memorábilie, kde je jim dnes konec? To už nyní mohu říci s jistotou, protože ono mlýnské kolo udělalo minulý týden své fatální bác! a s neodvratností krytou pověstnými čtyřmi rýnskými se jednou provždy polámalo. Jak hloupě patetické. Udělá ale taková banální historka více škody než řekněme další Vieweghova novelka? Těžko, troufám si skromně postulovat, přetěžko.

Hex.agent, Score. Předchozí díl Mill's Wheels byl širokou hráčskou veřejností přijat poměrně vlažně a pokračování, které právě přichází na trh, postihne nejspíš podobný osud. Herní systém byl legendárním Mill Doomem zcela překonán, grafický výkon je ubohý (4 RPS), hlášky nezajímavé a trapné ("Bác! Kolo se polámalo. Pokračovat A/N?"). V bojových sekvencích sice dokážete udělat mnoho škody (až 250 DPS), ale to je bohužel všechno, o multiplayeru si můžete nechat jen zdát. Soundtrack se omezil na neustálé opakování jakési dětské odrhovačky, engine působí poněkud dřevně, i když na konzolích je tato hra přece jen znatelně vymazlenější. Závěr: MW2 je hratelné jen se největším sebezapřením, ale pořád je to lepší než World of Warcraft, který bytostně nesnáším. 60 %.

lucincin_blozicek. taxme byly o weekendu nachatě u gerontů.ještěže tam byl dejv který maj chalupu hned vedle ve mlejně a bylo to teda fakt supr jakože dejv tam měl sám fakt úplně celej mlejn sám pro sebe taxme pařili až dorána u něho.dejv je děsně kewl a navíc má všechyn tokyo hotel a fakt dost dobrý mp3ky-si to prej sámpluje sám a th já teda fakt můžu.večír geronti prudili že prej máme vypadnout jako že jako zbrejkovalo kolo nějaký neboco,ale na takovou prudu jsem stejnak zvyklá taxem nato prďánkovala a poslouchali sme s dejvem ty th a paxem ho nechala co chtěl teda jenom pocaď,ale dál to stejně nedošlo jaktam pak přijely ty tývýčka a pobíhal tam ten břešťák,a řval jakože bác a mnoho škody nadělalo a furt mi strkal ten majk před hubu,abych jakoněco kvákala,toho teda fakt nemůžu,je normálně starej a děsně tlustej no hnus.Ale prej tam někde zahučely čtyryrýnský tak to sem teda neviděla,což je fakt škoda pže by to bylo jako dost hustý to vidět.

Ostravak, bloguje. Tuž to byl fajny brajgel. Chlempali sme z familiju u staruchy v Hobliku, tajak tam je ten stary mlyn. A včilek taka řacha! Kolo od teho mlyna se zrazy polamalo a vyvalilo z pantuch jak stado ščuru do překopu, kura. Všecy řvali jak cyp a bac, to kolisko dřyzglo kajsik do řyti a zrobilo škody tajak jaderny vybuch. Štery rynske povida naš štajger a to je kura pravda, bo on to musi věděť.

M. V., deník. Odpoledne s Vaškem, Martinou a Olgou na hoblickém mlýně. Po čtvrté lahvi rýnského (výběr z hroznů 1997, platím já) náhle zařval Vašek "bác!" a všichni jsme měli intenzivní pocit ztráty kola. Celý večer pak zvažuji, jestli to zapíšu do deníku a připustím tak chuchmům další vodu na jejich mlýny. Za ty čtyři rýnské to ale stojí. --- Ráno masturbuji s představou Sovových mlýnů a Hedy. Můžu po tomhle zápisku ještě do Mánesa? --- Nápad na invektivu: recenze se polámala, mnoho škody nadělala.

Z., 2 roky. Kojo kojo mý-ký. Bá-áát!

» Před pár dny jsem jel do Nové Bystřice, což je městečko hned u rakouských hranic. Jel jsem po dálnici a pak přes Pelhřimov, cesta to byla z Prahy dlouhá skoro 180 kilometrů. Štreka. Během ní jsem mnohokrát překročil rychlost, párkrát předjel i na plné čáře. Po dálnici místo 130 občas tak 150, po normální silnici místo 90 asi tak 100 nebo 110. Po rovině i 120. Kdyby mě monitorovala policie a kdyby už platil bodový systém, nemám řidičák. Ale nejel jsem jako blázen, myslím, že takhle jezdí asi tak 50% českých řidičů. ... A myslím, že mé jednání je také zcela návodné pro to, jak to zařídit, aby se na našich silnicích jezdilo pomaleji a bezpečněji. Je prostě nutné nastavit takové podmínky, aby se řidič obával postihu, aby řidič žil v „nejistotě“, že za každým rohem může být radar.« --- Andrej Halada, "Doma rychle, venku langsam", Reflex.cz

» Milení. Jezdím po zemi české, moravské, dříve i slovenské od března 1990. Problém není ani jeden z bodů, jež zde uvádíte: ani tankodrom, ani nedostatečná represe, ani podplácení, ni špatná auta atd. Problém je pouze jeden: vysoký stupeň neurózy českomoravských řidičů, někdy hraničící až s psychózou. ... Sjezdil jsem Evropu už jako student, později USA od jihu na sever a naopak, od východu na západu. Mohu zcela objektivně sdělit: v ČR jezdí většinově fatální prasata. Bodový systém bude jak neuroleptikem, tak svěrací kazajkou. Obávám se ovšem, že povede ke zlepšení chování řidičů made in czech republic teprve u příští, nastupující generace řidičů. Chov prasat rovněž nenastal pouhým lusknutím prstů, potažmo vylepšením kvality krmiva.« --- Diskutující Rico v komentářích u téhož článku.

Irsko, země Hrozného Elvise

Strávil jsem právě týden v Irsku a můžu upřímně prohlásit, že jsem ještě nebyl na žádném místě na světě, kde je tak snadné účastnit se místního kulturního života, čímž myslím pivo. V Irsku se rovněž vyskytuje historie, milí lidé, enormní množství scenérií a bohaté kulturní dědictví, včetně (o tom více dále) Elvise.

Geograficky je Irsko středně velký venkovský ostrov, který je zvolna, ale soustavně požírán ovcemi. Je tvořen převážně malebnými pastvinami sem tam přerušenými pitoreskními městy se jmény jako (následují skutečná jména irských měst) Altnapaste, Ballinluska, Ballynahown, Borris-in-ossory, Cappalinnan, Cashel, Curragh, Doonaha, Duleek, Emmoo, Fauna, Glinsk, Hollywood, Hospital, Inishowen, Knocknahaha, Loch gowna, Lusk, Moord, Muff, Neale, Oola, Port na blath, Rath, Rodeen, Spiddle, Srahanboy, Tempo, Timolin a Tobernadarry.

Tato města jsou propojena pokrokovým systémem středověkých cest o přibližné šířce standardního hotelového mýdla; důsledkem toho je, že motoristé jezdí co možná nejrychleji v naději, že se dostanou do cíle dřív, než potkají někoho v protisměru. Jediná věc bránící komukoli jet 200 km/h, je celostátní systém — spravovaný patrně Ministerstvem dopravní bezpečnosti — pomaloučkých traktorů, řízených starými muži v kloboucích; potkáte je zhruba každé tři kilometry, za slunka či v dešti, ve dne i v noci. Jako dodatečný bezpečnostní prvek jsou cesty často navštěvovány stády krav; procházejí se kolem a bučí uznale na krajinu, čímž vám silně připomenou skupiny turistů.

Typické irské město sestává z několika budov, přičemž jedna z nich je vždycky hospoda, zvaná "pub". Vedle bude obvykle další hospoda, která sousedí s několika dalšími hospodami. Ve větších městech můžete mít i podnik, kde se prodává jídlo, ale není to nezbytné.

V hospodách obvykle najdete Iry, kteří jsou velice přátelští k cizincům, především ve srovnání s Brity, kteří dodržují pravidlo, že s vámi dobrovolně nepromluví, pokud nežijete v Británii alespoň 850 let. Na druhé straně Irové s vámi rychle naváží rozhovor a radostně v něm sáhodlouze pokračují — s vaší pomocí i bez ní.

Jednou večer jsem v rušné dublinské hospodě pozoroval postaršího, slušně oblečeného gentlemana v klobouku, který se posadil do kouta a dobré dvě hodiny navazoval živou konverzaci s úplně každým jednotlivcem či skupinou sedící v okruhu deseti metrů, včetně skupiny německých turistů, z nichž jen jeden uměl trošičku anglicky. Muž hovořil svým silným irským přízvukem o rozmanitých tématech několik minut, zatímco oni se na něj dívali zářivým, zdvořilým úsměvem lidí, kteří nemají ani potuchy, co jim říkáte. Když skončil, turisté se krátce německy poradili a ten, co mluvil trošičku anglicky, řekl, cituji: "Každý je rád být vítaný."

V Irsku se rozhodně cítíte vítaní. Ale dá se tam dělat víc věcí, než jen mluvit s Iry v hospodách. Můžete také jezdit po venkově a střídavě poznamenávat: "Hele, ovce!" a "Další traktor!". Můžete navštívit mraky starých hradů postavených Normany, kteří kdysi dobyli Irsko, přestože jim všichni říkali "Normani" — což není, přiznejme si, nikterak působivé jméno. Je to něco jako kdyby si vaši zemi podrobili "Šanoni".

Patrně nejznámější hrad je ten ve městě Blarney, v němž je proslulý Kámen výřečnosti. Abyste se k němu dostali, musíte vyšplhat po příkrých, úzkých a turisty zamořených schodech na vrcholek hradu; zde vás pak bude nějaký domorodec držet, zatímco se budete vyklánět přes hradní zeď a líbat Kámen.

Legenda praví, že když to uděláte, musíte tomu muži dát spropitné. Rovněž na hradě, ve městě zvaném Kilkenny, jsem viděl, jak místní rozhlasová stanice dělala živý přenos, jehož součástí byla i Mražená Výzva, v níž má soutěžící vybrat z několika možností správnou odpověď na otázku z historie mražení. Trefila se a vyhrála dárkový koš mražených potravin.

"Vynikající!," řekla.

Ale podle mého názoru nastal kulturní zlatý hřeb výletu ve městě Ennis, kde má hospoda zvaná U Brandona venku vyvěšenu ceduli, na níž stojí "Tradiční irská hudba". Což se ukázalo být tradičním irským dvojníkem Elvise. Chápu, že jsou doslova tisíce kvalitních představitelů Elvise, a jsem si jist, že jste určitě viděli několik výborných, ale jsem zde, abych vám řekl, že právě tenhle, v tomto nevýznamném západoirském městě, byl bez jakékoli pochyby nejhorší představitel Elvise v dějinách světa.

Zpíval na instrumentální verze Elvisových skladeb, které pouštěl z pásky na aparatuře, kterou nikdy, ani jednou za celé dvě hodiny, správně nenastavil. Pokaždé, když začal zpívat písničku, to z beden zapištělo a rozkvílela se zpětná vazba; Elvis pak začal rejdit kolem a minuty neúspěšně točil různými kroutítky, zatímco mumlal text, takže většinu večera jste viděli jen Elvisův zadek, doprovázený pištěním a kvílením a neurčitým zpěvem mimo tóninu.

Často — ve chvílích, kdy ukončil kroucení čudlíky — ztratil Elvis ponětí, jakou že píseň to vlastně zpívá; upřel chmurný pohled do dáli zkoušeje namátkou různé songy, až dospěl k pocitu, že narazil na ten správný; v tu chvíli se spustilo kvílení a pískání, které přinutilo Elvise opět rejdit a kmitat jako člověk napadený rojem včel a ohrožovat obecenstvo dalším dlouhým pohledem na svůj zadek. Publikum, které, jak upřímně doznávám, konzumovalo alkoholické nápoje, se při tomto vystoupení skvěle bavilo a na konci každé písně divoce aplaudovalo. Ti se holt umí bavit, tihle Irové. Rozhodně se sem jednou vrátím. Možná si pronajmu traktor.

(Tento pamětihodný sloupek Dava Barryho byl původně publikován 6. srpna 1995).

Originál z Miami Herald přeložil -pixy-

Zpolovic šero a světla půl
Měsíc je tady se svým plukem
Čas jako by se nafouknul
Mezi psem a vlkem

Horizont slunce rozetnul
Potoky rudé prýští krkem
Je zpola světlo a tmy jen půl
Mezi psem a vlkem

Ve stínech v srsti pepř a sůl
Napjaté svaly před úprkem
Teď milá k milému se stul
Mezi psem a vlkem

ČT Kessel Buntes

Česká televize si dala prázdniny a spustila svou novou, zářivou, barevnou recyklační linku. Úderem července dostali všichni povinnou dovolenou (kromě skladníka, toaletářky a Klepetka) a až do září si můžeme dosyta užívat Stepující Helenky a Jiřího, Jak Milan Neděla uvádí Maca Sennetta, Klip-Klap z roku 198x (Darinka!) a před- i předpředloňských zpráv.

A tak to má být. Republika je během července a srpna vylidněná, kdo nekrájí vysočinu u Jadranu, krájí točeňák na chalupě, a zahraničí turisté budou reprízami Jak na to? nepochybně nadšeni. Říkal tady někdo odlehčit přes prázdniny? Pch, slabota. Vypneme všecko. Studio Kamarád? - vždyť haranti hrají vybiku na táborech. Monty Pythony? - utnout čtyři díly před koncem, všechna ta podivná individua sledující ČT 2 se přes léto přesouvají na filmové festivaly, jazzové festivaly, festivaly worldmusic a na letní workshopy věnované Fenoménu Festivalů. Červeného trpaslíka ale nechte běžet, možná někdo naschvál neodjel, znáte je. Nejlepší domácí show zatípneme (intelektuálové ještě pořád chlastají na festivalu, stejně by nekoukali), nejlepší zahraniční show, co jsme sehnali, naopak nasadíme s prvním vedrem (intelektuálové to neuvidí a nebudou remcat, za co to zase utrácíme). Díry v programu zalátá Barvínek a Bakaláři, Ein Kessel Buntes trpělivě čeká v záloze. A přijde i kouzelník! Možná.

Čerstvý magazín pro zahrádkáře se chystá hned na začátek zimy.

Do hrdla za vědrem vědro
Slunce v masce klauna
ucedí: TOHLE je sauna
vážené publikum
Vedro

Půl noci zkouším usnout
Ani list se nehne
Ať ta cikáda zhebne
nadmíru brutálně
Dusno

Ptáci padají nadmutí
Dvojitý mojito dvakrát
Kde je ta fronta sakra
Zákopčaníku?!
K padnutí

Homo, hetero, anebo?

Ejchuhu, máme zákon o registrovaném partnerství. Je to pěkné a jsem rád, že ho máme - když pro nic jiného, tak jen pro to, že nikomu neublíží a pár lidem pomůže. Libové soustíčko pro média, hnedle meldují, jak se nám to ty buzny začínají pěkně párovat a teď už i veřejně, no fuj, vidite to paní... Pochopitelně vše zabaleno do obvyklé politické korektnosti, až jim z titulků sirupu ukapává. Přitom zrovna média můžou za největší problém tohoto zákona: četli jste snad někdy někde, že v něm není o homosexuálech, lesbičkách, ba dokonce o nějakém sexu nebo čemkoli intimnějším než společné klíče ani slovo? A vidíte, není.

Mohl bych teď napsat obligátní "já proti homosexuálům nic nemám", ale i z toho už se mi lehce zvedá kufr. Jako bych za touhle větou automaticky slyšel i to neméně obligátní "ale"... (ať si klidně tento, vite, ale jak se voděj takhle v parku za ručičku, helejte, vocamcaď pocamcaď, žeo). Houby. Já mám známé i kamarády/kamarádky, o kterých vím, že jsou homo- i heterosexuálové a je mi to celkem šumafuk. S jejich případnými problémy soucítím, ale přijde mi idiotské na ně koukat jako na nějaká exotická zviřátka se zvláštním režimem zacházení - všichni víme, na čem jsme, fajn, jede se dál, močálem černým... Proč se tím dál nějak zabývat. Intimní život každého je jeho intimní věc a nikomu do toho nic není. Pitomečkové, co se ve společnosti přiznaného homosexuála ošívají v obavě, že je při první příležitosi brutálně znásilní, jsou prostě hovádka, co si zaslouží spíš soucit než opovržení. Jako by to něco měnilo na předchozím přátelství, jako by na tom vůbec záleželo.

Bohužel právě krávy tohoto druhu a jejich hyper-korektní přístup mají na svědomí to, že pro veřejnost je automaticky registrované partnerství = homosexuální svazek. Chuděry řádové sestry Luisa a Benedikta, co spolu pracují v hospicu a už patnáct let žijí v jedné garsonce. Ty by se dnes hanbou propadly, kdyby si měly své počestné soužití nechat úředně posvětit. Jakkoli by to pro jejich život bylo praktické, ale prohlásit se veřejně za lesbičky? Nemožné. A pánové typu Bouvarda a Pécucheta, mužové proklamativně heterosexuální, ale životem unavení a ve společnosti přítele cítící se příjemněji než mezi houfem konkubín, metres i semetrik. Registrované partnerství? My? Copak jsme nějací @#$~%!? Ostatně v dnešní době by už dva Chalupáři pod jednou střechou byli terčem posměchu celé vesnice, unavenej-neunavenej, misogyn-masogyn: žiješ s chlapem, jseš buzna. Jakýpak copak.

Ale to jenom v teoretické matematice platí pravidlo vyloučeného třetího. Běžný život zná často více možností než pouhé dvě, vzájemně disjunktní. Ač tedy jsou vztahy heterosexuální a vztahy homosexuální, nejsou to vztahy jediné možné. Je zde i vztah asexuální, stojící na roveň předchozím dvěma a vzájemně se s nimi vylučující. Je smutné, že se na to v dnešní sexem přetlakované době jaksi pozapomnělo. Trochu tak bojím toho, že se naše děti budou jednou dívat na filmy pro pamětníky a když se tam dva přátelé obejmou, okamžitě si tam dosadí: homosexuálové, jasně. Jenže celý film jim rázem přestane dávat smysl. A asi nejen ten film.

Pozn.: Ano, tohle už jsem jednou psal. Já vím.

„13“

Třináctka je pro mnohé zvláštní číslo. Někteří lidé v mém okolí třináctého zalézají do krytu (či do sklípku, podle lokality), chodí se skříženými všemi okončetinami, které zkřížit dokáží, je-li navíc pátek, vypnou (den předem!) plyn, odpojí spotřebiče a zalehnou pod postel nohama k epicentru přepodkládaného čehokoli. Pokoje č. 13 v hotelích zejí prázdnotou, mnohdy do té míry, že je tam vůbec nemají. Jedenáctka, dvanáctka, čtrnáctka.

Na let OK-13 by nenastoupil ani co-pilot a je jen otázkou času, kdy z Boeingů vymontují třináctou řadu, protože starost o hysterické pasažéry na sedadlech 13A až 13F stojí letecké společnosti víc, než kolik vydělají na letenkách (ztrátu zatím vykrývají parfémy v duty free zónách). Linky č. 13 jsou zrušeny. V Praze si můžete zajít třeba na Barrandov a počkat si na dvanáctku (Palmovka) a na čtrnáctku (Kobylisy). Ta pauza mezi nimi, to je neexistující třináctka.

Přitom: taka blbost, jak se říká v Ostravě. Těch zbytečných nákladů. Jen vypuštění čísla 13 z číselných řad v programech pro správu hotelů, MHD či letového provozu stojí práci stovek programátorů. Těch výjimek v databázích, těch snědených pizz. Těch obalů od pizz! Těch bouraček o pátcích třináctého - všichni jezdí hystericky a se staženými půlkami v panickém strachu s obrovskou rudou 13 před očima. Součástí zkoušek na řidičák by snad mohl být i nějaký psychotest a všichni pověrčiví by měli v pátek 13. zakázáno sednout za volant. Nebo možná vůbec nevycházet, to by bylo nejjistější.

Já miluju třináctku. Bůhvíproč. Pokoje s číslem 13 vyhledávám a je-li takový vůbec k mání, s radostí jej vyměním, klidně i za obecně populární sedmičku. Kdybych hrál fotbal, bezpochyby mám dres s obrovskou třináctkou na zádech. Pravda, kdybych hrál fotbal, tak mě vyhodí i z postu náhradníka oblastního přeboru Tuchlovice B/ZTP-P během třinácti sekund - ale ten dres bych jim nevrátil. Přitom jsem se třináctého nenarodil ani nemám ke vztahu k tomu číslu žádný jiný racionálnější důvod. Když tak nad tím přemýšlím, nejspíš mám tu třináctku rád z trucu. Anebo, kdo ví.

Věci se nedějí pro vyšší cíle. Prostě třináctka. Tož tak.

Ut aliquid fieri videtur

Bez náhody by nebylo žádného podstatného objevu. Bez náhody by nebyla věda. Newton spal pod hruškou a až když mu najednou spadlo na hlavu jabko (sic!), začal přemýšlet. Archimedovi ve vaně pořád utíkaly větry, až vymyslel ponorku. Anebo ta Schrödingerovic kočka. Spávala v předsíni na skříni a když mladý pan Ervín otevřel dveře, někdy mu skočila na hlavu. A někdy zase ne. Otvíraje dveře, Ervín nikdy předem nevěděl, co ho za dveřmi čeká. To jej nadmíru znervózňovalo, až si na tom vypěstoval obstojnou psychózu a několik let chodil domů oknem. Nakonec se z toho vylízal díky psychoanalýze a na posledním sezení se svému traumátku už jen s chutí zasmál. Pak jej nazval principem neurčitosti, napsal o něm spoustu knížek pro děti, dva filmové scénáře a libreto muzikálu Cats. Nebýt té mourovaté Micky, nikdy by se neproslavil a zůstal navždy zahrabaný mezi svými vzorci a tabulkami a nakonec by ho pochovali v rohu hřbitova mezi bezdomovci, alkoholiky a ostatními kvantovými fyziky.

Ale jen velice málo věcí se stává proto, aby někoho napadla gravitace, ponorka nebo Memories. Většina věcí se děje jen tak, aby nebyla nuda. Ut aliquid fieri videtur, aby to vypadalo, že se něco děje. Kolika lidem spadlo na hlavu jablko, kočka nebo kousek Challengeru, a nevymysleli, ani jak vysvětlí ženě ty kalhotky v tašce u notebooku. Kolik lidí mělo větry ve vaně a že by je napadl aspoň bublifuk, o batyskafu nemluvě? Můžu sedět na pláži a do písku kolem sebe malovat kolečka ostošest, ale na římské vojáky a věčnou slávu můžu čekat marně. Kdyby Pythagoras věčně čekal na tramvaj, měli bychom jednou vůbec tramvaje?

Nic se neděje s nějakým vyšším záměrem. Věci prostě plynou jen tak, jen aby se něco dělo. Aby se zdálo, že se něco děje. Jako tenhle zápisník. Díky bohům za to.